Pokud jste někdy sháněli práci delší dobu a absolvovali přitom kdejaký osobní pohovor, asi znáte „evergreenové dotazy“ typu: „Kde se vidíte za pět let?“ Nebo dotaz na silné a slabé stránky. Občas ale začnou padat i dotazy vyloženě nezvyklé, které nemají žádnou správnou a špatnou odpověď.
Cílem náboráře je zjistit o kandidátovi víc – jak na takovou otázku zareaguje? A jak rychle? Bude mluvit hodně nebo málo? Umí formulovat své myšlenky? Někdy ani ostřílený účastník výběrových řízení přesně nepozná, kam daná otázka míří.
Ale na straně personalistů jsou též pouze lidé s vlastními preferencemi. Pojďme se podívat na jednotlivé typy personalistů.
Matematici
S početními úlohami se v rámci pohovoru můžete poměrně snadno setkat. Ovšem i při obsazování pozice, kde je vyšší matematika podmínkou, by měly dotazy vypadat trochu jinak než: „Jak rozdělíte tři kremrole mezi osm kolegů?“ nebo „Kolik pizzy se sní v Praze během letních prázdnin?“
Vědomostní soutěže
Ještě rafinovanější jsou personalisté, kteří kladou dotazy coby moderátoři vědomostní soutěže. Ano, nějaké věci z takzvané „obecné informovanosti“ by měl každý kandidát se středoškolským vzděláním zvládnout, ale „Kolik měla Božena Němcová milenců?“ či „Která bitva v rámci napoleonských válek byla nejdelší?“ takové dotazy už jsou trochu přes, zvlášť hledáte-li asistentku či dispečera.
Psychoanalytici
Nikdo samozřejmě, nechce do firmy kolegu, se kterým si ostatní „nesednou“. Proto se u pohovoru zjišťují osobnostní charakteristiky, komunikační dovednosti, ale také způsob vyrovnávání se se stresem. Psychoanalytik – náborář klade dotazy typu: „Věříte na ufo?“ „Co byste udělal/řekl, kdyby teď do místnosti vstoupila vaše babička?“ Těžko říct, jaké vyhodnocení z podobného pohovoru vyplyne, jisté je, že použít výklad karet by možná přineslo přesnější výsledky.
Mudrlanti
Svou vlastní kategorií jsou dotazy, které mají pravděpodobně za cíl uchazeče rozhovořit. Nápad je to dobrý, ale nesmí se zvrhnout v plané filozofování a mudrlantství. Otázky jako „Pokud by vám bylo 90 let, co byste řekl svým pravnukům?“ a „Můžete mi vysvětlit, co se to stalo se světem za posledních 20 let?“ vedou k tomu, že si společně s náborářem vzájemně popovídáte rádoby moudře, leč zcela vágně a s nulovou výpovědní hodnotou.
Zcela nesmyslní
Jak už jsme zmínili, záludné otázky a rádoby záludné otázky se nesmějí zaměňovat, rozdíl je, jestli z odpovědí můžeme získat nějaký konkrétní výstup, který o uchazeči něco vypovídá. Takže zcela nesmyslně se ptát, je elementárním nedostatkem v profesionalitě personalisty.
Takže, co byste řekli? Kde byla podepsána Deklarace nezávislosti? No přeci na poslední stránce dole!
