Jste frustrováni častým neúspěchem při pokusech o potrestání vašich dětí? Proč vlastně trestáme druhé?

Onehdy jsem se snažila „potrestat“ svého dvouletého syna za to, že kamarádovi vytrhl hračku. Hračku jsem mu zabavila a snažila se mu vysvětlit, že takovéto věci se nedělají. Výsledkem byl jeho šílený záchvat vzteku zahrnující neúměrné množství křiku, pláče a dupání nohou. Tento „výbuch“ by možná mohl být i trochu vtipný, kdybych v tu chvíli nebyla obklopena dalšími lidmi, kteří až příliš jasně odsuzovali mou neschopnost zvládnout malé dítě.

Zdá se to tak snadné

V tu chvíli jsem si uvědomila, jak snadné by bylo se tomuto trapnému vyústění vyhnout. Místo potrestání jsem mohla syna zabavit jinou hračkou a v klidu vrátit „vytržený předmět“ jeho právoplatnému majiteli. Synek by se pravděpodobně radoval z nové hračky, jeho kamarád by měl radost z vrácené věci a já bych se vyhnula veřejnému zostuzení. Výhra pro všechny. Proč jsem tedy vlastně zvolila nesnadnou a nepopulární možnost trestu?

Co je to trest?

Trest lze definovat jako „zaplacení ceny za poškození druhých“. To znamená, že trestající osoba investuje určitý čas, úsilí nebo prostředky, aby způsobila újmu jiné osobě. Ve výše uvedeném scénáři jsem se ujala role trestajícího a zaplatila jsem cenu veřejného zostuzení. Můj syn naopak zažil „újmu“ tím, že mu byla odepřena hračka, kterou chtěl.

Podle jednoho často citovaného výzkumu je trest v lidské společnosti důležitým nástrojem, který se vyvinul za účelem podpory a udržení spolupráce mezi lidskými rozhodovacími orgány a společenstvími. Laboratorní experiment zahrnoval „hru na veřejné statky“, při níž si účastníci mohli vybrat, zda přispějí penězi na společný skupinový projekt.

Všechny finanční investice zvyšovaly hodnotu projektu a vedly k výplatě, která byla rozdělena rovným dílem mezi členy skupiny nezávisle na tom, zda přispěli osobně. To samozřejmě vedlo k tomu, že se mnoho účastníků spoléhalo na to, že ostatní budou štědří, zatímco oni budou jen využívat výhod společného výsledku.

Chování osob se ale dramaticky změnilo, když byl upraven původní rozhodovací kontext. V nové verzi „hry“ lidé mohli zaplatit malou finanční částku, aby potrestali ostatní účastníky, kteří se v předchozích kolech chovali sobecky.

Výsledky byly ohromující. Lidé byli ochotni přinést „osobní oběť“ a zaplatit nějaké peníze, aby poškodili ty, které považovali za podvodníky. Celkově se výrazně zvýšila úroveň spolupráce a příspěvky do skupinového projektu prudce vzrostly.

Rozzlobená matka a dvě děti.
zdroj: freepik.com

Jak účinný je trest?

Výše uvedený příklad naznačuje, že trest je účinným nástrojem pro změnu sobeckého chování a udržení kooperativnějšího prostředí. Je tomu tak ale skutečně vždy? Moje osobní zkušenost naznačuje, že trest se může snadno vymstít. Pokus o ukáznění batolete může vyvolat jeho vztek a nepřiměřené projevy vzdoru.

Případy odplaty se ale samozřejmě často bohužel netýkají jen dětí. Mnoho lidí, kteří byli dříve potrestáni za sobecká rozhodnutí, následně nadšeně využívá strategie „protitrestání“, aby se původním trestajícím pomstili.

Jaký je smysl trestu?

Jaký je tedy smysl trestu, když ne vždy vede k žádoucí změně chování sobeckých podvodníků? Motivy k trestání jsou mnohem složitější, než se původně předpokládalo.

V jednom laboratorním experimentu, který zahrnoval rozhodovací úlohu v oblasti financí, bylo testováno, které okolnosti vedou k nejvyšší míře trestu. Podle očekávání lidé častěji trestali ty, kteří podváděli, ve srovnání s těmi, kteří nepodváděli.

Poněkud překvapivě však úroveň trestů závisela také na celkových finančních výsledcích účastníků experimentu. Lidé nejčastěji trestali podvádějící, pokud jim jejich chování poskytovalo nespravedlivou výhodu oproti nepodvádějícím. Tato zjištění ukazují, že trestání může být někdy vedeno přirozeným odporem lidí k nerovnosti. Zdá se, že máme tendenci poškozovat ty, kteří požívají větších a nezasloužených výhod ve srovnání s ostatními.

Jaká je vaše osobní zkušenost s trestem? Cítíte se (stejně jako já) frustrováni častým neúspěchem při pokusech o potrestání svých dětí, domácích mazlíčků nebo třeba i své drahé polovičky? Možná by stálo za to uvědomit si, že tresty nevedou vždy k pozitivní změně chování. Ale možná to nevadí, pokud to pomůže podpořit celkovou úroveň spravedlnosti.

Zdroj: thehealthyjournal.com, nature.com, royalsocietypublishing.org

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu