Je lepší spokojit se v lásce radši „s málem“, ale nezůstat sám či sama?

Při surfování po internetu jsem narazila na zajímavou odbornou studii, podle které strach z osamělosti vede některé lidi k tomu, že přijímají schůzky i od osob, které nepovažují za atraktivní. V praxi to znamená, že nás strach ze samoty může vést k tomu, že si partnera vybíráme „méně vybíravě“.

Slevení z požadavků ze strachu, že zůstaneme sami

Je spokojit se v lásce s něčím „jiným“, než jsme skutečně chtěli, opravdu tak špatné? To je pochybnost, která trápí mnoho lidí. Když tvoříme s někým pár, často očekáváme, že partner bude řešit naše vnitřní konflikty tím, že za nás udělá „špinavou práci“.

Naše druhá polovička představuje naději na pochopení a vypořádání se s částmi našeho já, které jsme odmítli nebo jsme nebyli schopni funkčně integrovat. Zvolený partner má také nesplnitelný úkol vyplnit naši nekonečnou citovou prázdnotu. Jinými slovy, s partnerem se chceme vykoupit ze starých nedostatků a usilujeme o uspokojení potřeb, které byly dlouho ignorovány.

Co činí člověka náchylnějším ke strachu z osamělosti? Zřejmě vás napadne především osobní zkušenost, ale v konečném důsledku je to zejména nedostatečné uvědomění. Bohužel ne každý dokáže nahlédnout do svého nitra, ne každý se dokáže zaměřit na své „vnitřní zranění“.

Mnoho lidí v životě tápe, motivováni nevědomými strachy a potřebami, které nikdy nemohou být uspokojeny, protože v dospělosti už zpravidla tyto potřeby a strachy nemají důvod existovat. Vezměme si několik praktických příkladů a pro lepší pochopení začněme klasikou – strachem ze stáří v osamění.

Strach ze stáří v osamění

Strach z osamění v pokročilém věku bude tím větší, čím mizernější pozornost a péče byly danému jedinci věnovány v dětství. V psychoanalýze lze stáří přirovnat k ranému dětství, neboť v obou fázích života dochází k nedostatku autonomie.

V dětství jste neměli žádnou moc nad svým životem a váš život byl striktně závislý na pečující osobě. Když chování pečující osoby není v souladu s potřebami dítěte, vznikají rány – dítě žije s nedostatky, s neuspokojenými potřebami, které neumí zpracovat.

V dospělosti by toto dítě mělo zpětně provést introspektivní práci, analyzovat své dětství a pochopit, jaké byly jeho citové nedostatky, přijmout je a sladit své vyjádřené potřeby se svými skutečnými potřebami. Jak bylo uvedeno výše, to se děje jen zřídka, a tak se nedostatky prožité v dětství přenášejí do dospělosti. Ti, kdo se bojí, že zůstanou ve stáří sami, se ve skutečnosti bojí znovu prožít utrpení, které nevědomě prožili v dětství.

Stáří je vnitřně čteno jako synonymum „nesamostatnosti“, staré dědictví z minulosti působí na pozadí mysli a připomíná vám, že když jste byli dětmi a nebyli jste samostatní, zažívali jste bolest a osamělost, tedy totéž, čemu byste se ve stáří rádi vyhnuli.

Osamělá žena na lavičce.
zdroj: unsplash.com

Strach z toho, že nebudeme mít děti

Strach z osamělosti může být spojen s hrůzou z toho, že nebudete moci založit rodinu. Ti, kdo prožívají podobné obavy, často chtějí své špatné zkušenosti vykoupit dítětem a novou rodinou.

I v tomto případě chce člověk prožívající tento strach prostřednictvím partnera zahojit vnitřní rány – chce se vykoupit za rodinu, kterou neměl, za výchovu, které se mu nedostalo, za lásku, kterou propásl.

Abychom mohli vstoupit do vztahu s druhým člověkem, musíme nejprve vyléčit a ošetřit ty vnitřní rány, které jsme v sobě příliš dlouho nosili, musíme nejprve vyřešit ty problémy, které zůstaly nevyřešeny námi samými. Pokud milujeme sami sebe, najdeme lásku, ale pokud nepěstujeme hluboké uznání sebe sama, hledáme lásku prostřednictvím svých strachů, a to, co najdeme, je vztah, který by nás mohl vést k tomu, že se spokojíme s „drobky“, abychom vynahradili určité nedostatky.

Vzhledem ke skutečnosti, že naše rozhodnutí často řídí nevědomí, vždy nakonec uspokojujeme potřeby, které vyplývají z minulých nedostatků.

Strach z odsouzení druhých

Naše společnost vyzdvihuje pojem rodiny. Manželství pro mnoho lidí stále představuje osobní naplnění a realizaci. V tomto kontextu je strach z osamělosti poháněn obavou z odsouzení ze strany druhých lidí.

Pokud se chcete „spokojit“ s naplněním, pravděpodobně přikládáte příliš velkou váhu názorům druhých a hledáte potvrzení skrze pohled těch, kteří vás pozorují.

Člověk, který je stigmatizován úsudkem druhých a názory společnosti, často vyrůstal s rodiči, kteří byli rigidní, ambivalentní nebo depresivní.

Obecný strach z toho být single

Pokud se domníváte, že citové naplnění může být spojeno pouze skrze intimní pouto s partnerem, je to proto, že od něj vyžadujete tu lásku nebo pozornost, která vám byla v dětství odepřena.

Nejhorší je, že mnoho lidí si neuvědomuje, že byli v dětství „zneužíváni a odpíráni“, protože neznají jinou realitu. Jediná naučená realita je ta, kterou jim předali rodiče.

Zdroj: positivepsychology.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, apa.org

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu