Syndrom prvorozené nebo také nejstarší dcery je téma, které se v posledních týdnech stalo velmi virálním na TikToku pod hashtagem #eldestdaughtersyndrome. Mnoho nejstarších dcer přirovnalo své postavení v rodině k nikdy nekončící „neplacené stáži“. Zdá se, že starší dcery jsou svými rodiči často využívány k hlídání svých mladších sourozenců, což u nich následně vytváří silný pocit povinnosti a oběti.
Nejstarší dcera jako vzor
A nejen to, na sociálních sítích se pod tímto hashtagem shromáždila i mnohá svědectví prvorozených dcer, které byly svými rodiči neustále žádány, aby byly příkladem pro své mladší sourozence. To u nich následně vedlo k nutkání k perfekcionismu a převzetí role jakéhosi „referenčního bodu“ v rodině. Kolik je na tomto syndromu skutečně pravdy?
Ke klasickým zkušenostem nejstarších dcer patří v porovnání s jejich mladšími sourozenci zejména přísnější dětství a menší volnost. Kromě toho jsou často jakýmisi všestrannými osobními asistentkami svých mladších sester či bratrů.
„Těžký život prvorozených“
V této souvislosti je vhodné zmínit teorii Alfreda Adlera. Slavný rakouský psychoanalytik přelomu 19. a 20. století byl přesvědčen, že pořadí narození ovlivňuje vývoj osobnosti. Tvrdil, že prvorození, a to nejen ženy, ale i muži, mají sklon k perfekcionismu a cítí velkou potřebu se ve svém životě prosadit.
Kromě toho Adler dodával, že u prvorozených se může objevit též tendence přebírat odpovědnost za mladší sourozence. To ale může být též určitým rizikovým faktorem. Co tím myslíme? Určitě jste již někdy byli svědky scény, kdy rodiče dvou dětí říkali staršímu dítku: „Jsi velký kluk/holka, musíš být dobrým příkladem.“ Přičemž ale zapomínali, že jejich starší syn či dcera jsou ale ještě rovněž dětmi.
Na jednu stranu to jsou do určité míry „neškodné fráze“, ale když se opakují stále dokola, hrozí, že se nejstarší dítě bude cítit příliš zodpovědné. U prvorozených dětí existuje ještě jeden rizikový faktor, a to narození mladšího sourozence, které může být prožíváno jako ohrožení vlastního teritoria. Z toho plyne myšlenka, že aby si nejstarší dítě zajistilo lásku referenčních postav, musí být vůči rodičům oblomné.
Další výzvy prvorozených
Bez ohledu na pohlaví si některé děti mohou osvojit „hyperzodpovědné“ chování kvůli rodičovským postavám, které neumějí jasně vymezit hranice a limity. Tento způsob se nazývá „parentifikace“ neboli převrácení rolí a často k němu dochází, když se v rodinné jednotce objeví určité potíže, jako je například vážná nemoc, závislost rodičů či rozvod.
Nicméně je pravda, že realita všedních dnů občas též ukazuje, že zatímco být nejstarším sourozencem v rodinné linii je jedna věc, být nejstarší sestrou je věc druhá, často plná výzev, které nejstarší bratři nezažívají.
Zdroj: bodyandsoul.com.au, mamamia.com.au
