Linda: Přesvědčila jsem se, že s rodinou se nepodniká. Bratranec málem přivedl můj podnik ke krachu

Svěřila jsem bratrancovi můj podnik těsně před tím, než jsem porodila. Bohužel se porod neobešel bez komplikací a má dcera byla dva měsíce v nemocnici. Řešila jsem jen problémy s mým dítětem a věřila jsem, že o mou práci je dobře postaráno.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Nebylo – a málem jsem musela zavřít. Od té doby spolu my dva nemluvíme.

Dlouho jsem za sebe hledala náhradu do práce

Mám poměrně velkou restauraci kousek od centra, a když jsem otěhotněla, musela jsem začít řešit, kdo mě plnohodnotně zastoupí, abych se alespoň na čas mohla věnovat jen svému miminku. Na pohovor přišlo hodně lidí, ale když zjistili, že se jedná jen o krátkodobou spolupráci, nikdo neměl zájem. Začínala jsem z toho být nešťastná, protože porod se blížil a já už potřebovala mít řešení této situace.

Jedno se mi nabízelo, ale brala jsem ho až jako poslední možnost. Moje máma mi říkala, abych svěřila vedení podniku mému bratrancovi. Byl dlouhodobě bez práce. Jenže já jsem nechtěla do toho zatahovat rodinu. Hodně známých mě od toho odrazovalo. Nakonec jsem však stejně neměla na výběr. Byla jsem už v šestém měsíci a tlačil mě čas. Bratranec to přijal s nadšením. A pořád dokola opakoval, že mě jistě nezklame.

Holčičku jsem porodila předčasně

Stihla jsem ho zaučit na poslední chvíli. Jednoho večera mě nečekaně přepadly porodní bolesti, bohužel jsem byla teprve v sedmém měsíci. V nemocnici už porod nedokázali zastavit, a tak moje malá holčička, která se mi narodila, byla velmi drobounká. Nebyla ještě plně vyvinutá a musela do inkubátoru. Když mě z nemocnice propouštěli, nechtěla jsem ji tam nechat, ale neměla jsem na výběr.

Moje myšlenky se točily jen kolem malé a já neměla na restauraci ani pomyšlení. S bratrancem jsme si sice volali každý den, aby mě informoval, jak to tam vypadá, ale přesto jsem ho moc nevnímala. Byla jsem ráda, že od něj slyším, jak dobře to zvládá, a tak jsem se soustředila jen na to, jak co nejčastěji být v nemocnici s mým dítětem. Dceru domů pustili skoro po dvou měsících.

Starala jsem se jen o své dítě

Byla jsem ráda, že to je za námi a já se konečně mohla těšit z její společnosti. Bratranec podle jeho slov vedl podnik poměrně dobře, tak jsem se rozhodla ještě se do práce nevracet a užít si alespoň aspoň měsíc nerušené mateřské dovolené. Jen mě zarazilo, když jsem potkala na procházce známou a ta mi řekla, že ať se nezlobím, ale dokud se nevrátím zpět a povede to můj bratranec, tak budou chodit jíst jinam.

Víc mi neprozradila, a tak jsem na to do druhého dne zapomněla a znovu si užívala dovolenou. Až dopis, který mi přišel do schránky, mě vrátil zpět do reality. V dopise se psalo, že pokud okamžitě nezaplatím dlužný nájem, zavřou mou restauraci. V ten moment mi došlo, že můj bratranec nezvládá svou práci tak, jak má. Okamžitě jsem si našla chůvu a šla řešit pracovní povinnosti. Během několika hodin jsem se nestačila divit, co všechno se děje.

Bratranec si jen hrál na šéfa, ale nepracoval

Můj bratranec nejen, že celou dobu neplatil nájem, ale neposlal ani žádné jiné odvody. Dlužila jsem i za zboží. Jen servírky dostaly zaplaceno, a když jsem s nimi mluvila, na některých z nich šlo vidět, že mají chuť dát výpověď a už se nevrátit. Choval se k nim naprosto hrozně. Byl arogantní a sprostě jim nadával. Dokonce svým chováním z mého podniku odlákal i několik stálých zákazníků.

Chtěla jsem vědět, kde jsou všechny peníze, ale nebyl schopný mi to povědět. V hotovosti měl dvě stě tisíc, a to bylo všechno. Je pravda, že hodně za těch pár měsíců klesly tržby, ale i tak mi chyběla spousta peněz. Okamžitě jsem začala platit alespoň nejdůležitější věci a zachraňovat, co se dá. Bratrance jsem s velkým křikem a za potlesku skoro celého personálu na hodinu vyhodila.

Od té doby jsme spolu nemluvili. Trvalo mi víc než rok, abych dostala podnik znovu tam, kde byl a stálo mě to spoustu času, který jsem mohla raději věnovat dceři. Od té doby nechci ani slyšet o tom, že bych zaměstnala kohokoliv z mé rodiny.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu