Na světě existuje milion pocitů a jedním z nich je i vděčnost. Problém je v tom, že ne každý ji umí vyjádřit. Přitom vděčnost a uznání vede k lepšímu zdraví.
Je to jen zvyk a být vděční za každou úžasnou věc a poděkovat, je nejen otázkou cti, ale je také emocí sloužící k biologickému účelu. Jedná se o hlubší ocenění pro někoho nebo něco a vytváří dlouhodobější pozitivitu.
Ten, kdo pro nás něco učiní, je velkorysý a my bychom ho měli ocenit, minimálně mu poděkovat.
Opakem vděčnosti je nevděčnost a mnoho lidí si neváží činů, kteří pro ně, druzí dělají. Nevděčnost zbavuje lidi emocionálních odměn vděčnosti.
Život je dobrý a má prvky, pro které stojí za to žít!
A člověk může být vděčný ostatním lidem, zvířatům i světu, ale ne sobě. V této fázi uznáváme dobrotu v našem životě a měli bychom za ni poděkovat. Kdo přinesl oběti, abychom mohli být šťastní?
Fáze vděčnosti zahrnují uznání dobroty v našem životě a to, jak k nám tato dobrota navenek přišla. Tímto procesem rozpoznáváme štěstí všeho, co dělá náš život i nás – bohatšími.
Skutky vděčnosti lze použít k omluvě, nápravě a pomoci při řešení dalších problémů. Alternativně se lidé mohou cítit také laskavě. Být vděčný jen za to, že jsi naživu, je skvělý způsob, jak se motivovat. Myšlenka, že zítřek není zárukou vás povede k seberealizaci vlastního „já“ hned dnes.
Vděčnost je nesobecký čin
A činy se dělají bezpodmínečně, aby lidem ukázaly, že jsou oceňovány. Pokud je třeba někdo smutný a vy mu pomůžete, pravděpodobně nebudete požadovat něco na oplátku. Místo toho tomuto jedinci připomínáte jeho hodnotu a vyjadřujete vděčnost za jeho existenci.
Vděčnost je nakažlivá, a to v dobrém slova smyslu
V tomto případě jde o výměnu pozitivních emocí. Když někdo vykoná akt vděčnosti za jinou osobu, může být tato osoba motivována k tomu, aby pro někoho udělala něco laskavého nebo pokračovala ve prospěch cizího člověka.
Zdroj: positivepsychology.com
