Kolikrát se vám stalo, že jste něco udělali jen proto, že se vám zdálo, že říct „ne“ je nezdvořilé? V takových situacích se bohužel ocitáme nezřídka a snažit se z nich vyváznout, aniž bychom někomu ublížili, nebývá snadné. Nicméně vytvoření osobních hranic nám s podobnými situacemi může velmi pomoci.
Co jsou osobní hranice?
Když mluvíme o stanovení osobních hranic, máme zpravidla na mysli pomyslnou oponu, kterou si stavíme mezi nás a druhé. Je to jakýsi štít, který lze použít, když se člověk chce chránit před požadavky, které jdou proti jeho vůli. Zní to jednoduše, ale realita je často složitější.
Tyto hranice vlastně nejsou nic jiného než limity, které si lidé stanovují, aby se chránili na různých úrovních, například před určitými činnostmi, situacemi nebo osobami. Mohou být fyzické, emocionální, intelektuální, duchovní, finanční nebo se týkat času a prostoru.
Uvědomte si své limity
Nemůžete vždy dělat všechno a nemůžete vždy dokončit to, o co jste byli požádáni. Důležitou věcí při vytváření vlastních hranic je totiž přiznat si, že máme limity, ba dokonce je vyžadovat, a dát je svému ostatním najevo, aniž bychom se museli bát zklamání nebo toho, že nás nebudou mít rádi.
Často „ano“, které říkáme, vzniká z toho, že nebereme v úvahu své vlastní potřeby a vůli. Záleží na tom, co ve svém životě cítíte a chcete. Odmítnout žádost je lidské, proto při každé „laskavosti“, kterou nevykonáme, očekávejte respekt a pochopení. V opačném případě hovoříme o toxických vztazích, které mohou vyústit až v manipulaci.
Nebojte se slova „ne“
Pokud něco opravdu nechcete dělat, nedělejte to. Nebojte se a příliš o tom nepřemýšlejte. I když si myslíme, že máme všechny schopnosti udělat to, co po nás chtějí, neznamená to, že jsme nuceni to udělat. Někdy může být ono dodatečné „ne“ velkým gestem respektu k našim vnitřním hranicím. Tímto jednáním se též vyhnete situacím, které vám přinášejí úzkost a nepříjemné pocity.
Jak se naučit respektovat hranice druhých lidí?
Stejně jako chceme, aby to druzí „dělali“ s námi, je důležité respektovat i hranice druhých. Co nám v tom může pomoci?
- Komunikovat – komunikovat s těmi, kteří stojí před vámi, a přesně si uvědomit, kam až můžete zajít a kde jsou hranice. Pokud se na to musíte výslovně zeptat, udělejte to. Lepší jedna otázka navíc než chování, které není vítané.
- Věnovat pozornost neverbálním signálům – kromě slov je důležité věnovat pozornost také neverbálním signálům, jako je tón hlasu, gesta nebo mimika. To vše jsou faktory, které vám mohou pomoci posoudit komfortní zónu osoby před vámi.
- Přijmout „ne“ jako odpověď – pokud někdo řekne „ne“, jasně vám ukazuje hranici, kterou nesmíte překročit. Musíte ji prostě respektovat.
- Pamatovat si, že každý člověk je jiný – musíte si uvědomit, že vaše potřeby nejsou potřebami druhého člověka, ale že každý člověk je jiný a zaslouží si respekt ve své odlišnosti, a to i pokud jde o hranice.
- Nebrat si vše příliš osobně – hranice není stanovena pro vás nebo proti vám, ale vzniká ve prospěch toho, kdo ji stanovil. Nehledejte v tom nic osobního.
- Respektovat autonomii – je třeba respektovat autonomii druhých a možnost dělat a prožívat vlastní chyby bez zasahování okolí.
Zároveň mějte na paměti, že respektování hranic druhých vám kromě harmonických vztahů umožní i snazší vymezení vašich vlastních hranic.
Zdroj: accademiafelicita.it, psicologo4u.com
