Tomu být „správným rodičem“ je dnes nejen v médiích věnováno mnohem více pozornosti, než tomu bylo v minulosti. Zatímco v generaci našich prarodičů či rodičů byly zákazy či tresty za nejrůznější prohřešky běžnou součástí výchovy, dnes je vynucování si autority tímto způsobem poměrně kritizováno. Jak tedy své ratolesti přesvědčit, aby se chovaly tak, jak mají, a dělaly to, co se po nich chce? Řešením může být takzvaná pozitivní disciplína neboli přístup, jehož cílem je vychovávat děti bez trestů pomocí správné kombinace přísnosti a laskavosti.
Pozitivní disciplína: o čem je řeč
Metodu pozitivní výchovy a disciplíny vyvinula psycholožka Jane Nelsenová. Tento přístup vychází z přesvědčení, že rodiče a učitelé by měli vychovávat kombinací přísnosti a laskavosti, vyhýbat se trestům a podporovat děti v rozvoji samostatnosti, nezávislosti, odpovědnosti a spolupráce.
Zatímco tresty mohou fungovat pouze krátkodobě, výchova k disciplíně, respektive sebekázni, poskytuje dětem přístup, který jim poslouží po celý život. Stručně řečeno, jde o to, abychom dětem poskytli láskyplné, ale ne příliš povýšené vedení, aby se naučily věřit samy sobě a získaly značnou míru samostatnosti. Teorie zní sice hezky, jak ale principy pozitivní disciplíny aplikovat v každodenním životě?
Zaměřte se na smysl pro odpovědnost
Pro výchovu dětí k pozitivní disciplíně je vhodné pomáhat jim být zodpovědnými již od útlého věku. Jak to můžete udělat? Jednou z užitečných strategií je naučit je určovat si priority, dodržovat rozvrh a také zvládat drobné povinnosti, jako je uklidit si pokoj nebo udělat si domácí úkoly, jakmile přijdou domů.
Je důležité si uvědomit, že kázeň znamená nutně dávku tvrdosti, ale spíše laskavosti a vzájemného respektu. Pro výchovu dětí podle těchto zásad je nezbytné projevovat vůči nim empatii, a vytvářet tak prostředí příznivé pro jejich rozvoj.
Pravidla je lepší stanovit společně
Kromě toho, že se vyhneme trestům, je důležité odložit příkazy shora a vnucování. Naopak je dobré zapojit děti přímo do stanovení pravidel, která je třeba respektovat, odpovědnosti a hranic, v nichž je třeba zůstat. Když jsou děti zapojeny, mají tendenci spolupracovat, aktivně se podílet na úkolu, a proto se ho snáze naučí, aniž by si toho téměř všimly.
Sebeúcta
Zároveň je podle tohoto typu výchovného přístupu nezbytné zajistit, aby děti vyrůstaly s dobrou úrovní sebeúcty. Předpokladem samostatnosti je důvěra ve vlastní schopnosti. Zatímco tresty a pokárání nakonec ve svém důsledku vždy svým způsobem „podkopávají sebevědomí dětí“, pozitivní přístup, který se zaměřuje i na to, co dítě dělá dobře, je pro budování dobrého mínění o sobě samém zásadní.
Rodiče mají často tendenci zdůrazňovat negativní chování svých dětí, ale právě pochvaly dávají dětem pocit, že jsou milovány. Když dítě udělá něco dobrého, je správné ho povzbudit a pochválit, aby se posílilo pozitivní chování.
Pozitivní disciplína a škola
Důležitým aspektem učení je také kázeň. Povinnosti a příkazy shora ale nepomáhají dětem učit se dobře. Spíše hrozí, že si jejich prostřednictvím vytvoří nepříznivý kontext pro učení. Dobrým pravidlem pro výchovu k disciplíně, a to i ve školách, je snažit se v dětech probudit vášeň pro učení, vzbudit v nich zvědavost a podněcovat ji úkoly, které jsou přiměřené jejich schopnostem.
Zdroj: positivediscipline.com, verywellfamily.com
