Pokud jste někdy viděli slavný snímek Love Story z roku 1970, možná si dodnes vzpomínáte na větu, kterou umírající Ali MacGrawová říkala Ryanu O’Nealovi: „Pravá láska znamená, že se nikdy nemusíš omlouvat.“ O dva roky zopakovala Ryanu O’Nealovi stejnou větu Barbra Streisandová ve filmu Co dál, doktore?, tentokrát ji ale O’Neal nenechal bez odpovědi. Jak je to vlastně s omlouváním a jak se omluvit „správně“?
Síla omluvy
Po naivních představách mládí většinu z nás život naučí, že bez omluvy se žádný vztah neobejde. Každý někdy dělá věci, které druhé obtěžují nebo zraňují. Pokud nám chybí schopnost omluvit se, tyto drobné prohřešky se postupem času hromadí, až mají dostatečnou váhu na to, aby vztah potopily.
Prostý akt omluvy má na druhou stranu schopnost obnovit dobrou vůli, i když jsou naše „hříchy“ mnohem závažnější. Samozřejmě je třeba omluvit se správně. Chabá či neupřímná omluva naopak může napáchat větší škody než původní přestupek.
Kdy se omluvit?
Jedna ze stěžejních otázek, která se nám poté, co si svůj prohřešek uvědomíme, často honí hlavou. Snažíme se najít ideální okamžik, aby nebylo „příliš brzy“, ale na druhou stranu ani „příliš pozdě“. Často se ale může stát, že čím více tento moment plánujete, tím více škody můžete paradoxně způsobit. Ideální okamžik pro omluvu je totiž moment, kdy si uvědomíte, že jste udělali něco špatně.
Zdá se to být samozřejmé, když uvažujeme o hříších někoho jiného, ale v ostrém světle vlastní viny se často snažíme chránit sebe sama před hanbou nebo odsouzením tím, že čekáme, až se to přežene. Omluvu se můžeme snažit odložit nebo se jí úplně vyhnout tím, že lžeme, obviňujeme druhé, vymlouváme se nebo ospravedlňujeme své činy.
Existují ale též lidé, kteří se omlouvají, i když nic špatného neudělali. To je stejně falešné jako to, že se neomluvíte, když to okolnosti vyžadují. Pokud se často omlouváte, je čas s tím přestat. Tento druh „pseudoomluv“ sice může na první pohled ulehčit nepříjemné rozhovory, ale na stranu druhou odvádí pozornost od skutečných problémů a oslabuje smysluplné omluvy, když na ně přijde čas.
Jak se omluvit?
Omlouvání je málokdy příjemné nebo snadné, takže pokud se k němu chystáte, dejte si na něm záležet. Často se uvádí, že aby byla omluva účinná, měla by obsahovat následující prvky:
- Uznání provinění – začněte tím, že popíšete, co jste udělali špatně. Jakmile jsou uvedena fakta, uznejte, že jste svým chováním porušili „morální kodex“. Nezáleží na tom, zda vy a osoba, které jste ublížili, sdílíte „stejnou etiku“. Pokud jste porušili svá vlastní pravidla, pochybili jste. Přijměte odpovědnost.
- Vysvětlení – pravdivé vysvětlení vašeho chování je nejen vaší nejlepší šancí na obnovení jakéhokoli vztahu, ale rovněž vaším klíčem ke změně k lepšímu. Vysvětlení pomůže vám i „vaší oběti“ pochopit, proč jste se chovali špatně, a ujistí vás oba, že pochybení se nebude opakovat.
- Upřímné vyjádření lítosti – každý, kdo se někdy setkal se slovy typu „je mi líto, že se tak cítíš“, ví, jaký je rozdíl mezi upřímnou lítostí a snahou vyhnout se odpovědnosti za špatné chování. Jen málo věcí vyvolá odpuštění s menší pravděpodobností než omluva bez výčitek svědomí.
- „Náhrada škody“ – součástí omluvy by měla být i skutečná náprava, nejen pouhé konstatování „je mi to líto“. Na první pohled sice často není co hmatatelného napravovat, ale srdce a vztahy jsou porušeny častěji než fyzické předměty. V takových případech by se vaše úsilí mělo zaměřit na obnovení důstojnosti druhé osoby. Zeptejte se druhého člověka, co ještě byste pro něj mohli udělat. Vědomí, že je člověk vyslyšen a oceněn, má neuvěřitelně léčivou sílu, dokáže zacelit i zdánlivě nenapravitelné rány.
Co se stane poté, co řekneme „promiň“?
Když se upřímně omluvíte, měli byste pocítit úlevu. Bohužel ale neexistuje žádná záruka, že druhá zúčastněná osoba bude vaše hřejivé pocity sdílet stejným způsobem. Bez ohledu na to, jak šlechetně jste se zachovali, má tato osoba právo vám odpustit či neodpustit podle svých vlastních podmínek.
Omluva z nás neudělá dokonalé lidi, ale ukazuje naše odhodlání být upřímní ke svým nedokonalostem a vytrvale se snažit být lepší. Postava Ali MacGrawové z Love Story zemřela příliš mladá na to, aby to pochopila. Pravá láska se totiž bez omluv neobejde.
Zdroj: smartloving.org, psychologytoday.com
