Mnoho lidí se o něm zmiňuje, ale jen málokdo zná ten nádherný pocit, když ho skutečně zažije. Mluvíme o vnitřním klidu, o tomto přeludu, kterého se všichni nebo téměř všichni snažíme dosáhnout, abychom mohli žít klidněji v přítomnosti a čelit budoucnosti beze strachu a obav.
Co je vnitřní klid a jak ho najít?
Než zjistíme, jaké kroky podniknout, abychom se přiblížili tomu, čemu se říká „vnitřní klid“, je důležité pochopit, o čem mluvíme. Tedy o stavu hluboké pohody, který je prostý negativních emocí a pocitů a v němž je ten, kdo jej prožívá, ve spojení s nejintimnější a nejskrytější částí sebe sama. Uvědomuje si, čím je a co chce, uvědomuje si sebe sama i své okolí a je s nimi v harmonii.
Nalezení vnitřního klidu s sebou přináší pocit skutečného klidu a vyrovnanosti, který nezahrnuje obavy z budoucnosti ani zabývání se minulostí. Jak ho ale najít a kde ho hledat?
Odpověď na tuto otázku je jen jedna – vnitřní klid je v nás a tam ho musíme najít, a to jak v dobrých časech, tak v časech problémů a těžkostí. Jde o soustavnou a vědomou práci na sobě samém, kterou lze realizovat pomocí určitých činností a záměrů.
Čím začít?
Například tím, že se naučíme zhluboka, pomalu a v pravidelném rytmu dýchat, a to jak při relaxaci, tak i při nepříznivých situacích. Zklidnění dechu uklidňuje i nás a náš duševní stav.
Rovněž meditace výrazně přispívá k dosažení vnitřního klidu, protože dokáže zklidnit mysl a navodit pohodu, vede nás k tomu, abychom pozorovali věci bez negativity, tedy takové, jaké jsou, a naučili se podle toho jednat nebo nejednat.
V neposlední řadě též praktikování jakékoliv fyzické aktivity, například jen příjemné procházky, pomáhá zklidnit mysl, uvolnit tělo, odpojit nás od myšlenek a starostí a přimět nás žít s menším napětím.
Bez čeho to nepůjde?
Klíčovým krokem k nalezení vnitřního klidu je naučit se věci kolem nás přijímat. Pozor, neznamená to rezignovat, ale jednoduše se naučit nechat některé věci být a nesnažit se mít vše pod kontrolou.
Přijetí toho, co se v našem životě děje, učení dívat se na věci z různých perspektiv, přijetí toho, co člověk je, a toho, co jsou ostatní. Bez neustálé kritiky a odsuzování a bez snahy měnit toho, koho má člověk před sebou, jen pro své vlastní účely.
Stejně tak je důležité přijmout své negativní emoce, nechat je v sobě beze stopy projít a nesnažit se jim bránit nebo je potlačovat, protože byste je tím jen zvýšili a zablokovali. Následně by vám pak navíc bránily v nalezení klidu, který hledáte.
Co naopak nedělat?
Stejně tak je pro dosažení vnitřního klidu důležité nenechat se zahltit těmi emocemi, které nás brzdí a nedovolují nám prožívat přítomnost naplno a zcela.
Pocity a emoce, jako je zášť, strach, hořkost, zášť, výčitky nebo lítost, stejně jako obavy, pokud jde o budoucnost, jsou prvky, které brzdí a brání vnitřnímu klidu. Ty, kteří je prožívají, staví do patové situace a hluboké tíhy, kterou je těžké překonat a která znemožňuje žít klidně a lehce.
Proto je důležité žít „tady a teď“, s vědomím dneška a přítomného okamžiku, s důvěrou v to, co bude, a bez toho, co bylo.
Zdroj: positivepsychology.com, vanityfair.it
