Být rodičem je velmi složitý úkol. Když věci nejdou podle představ, a to se stává prakticky neustále, matky a otcové se obviňují navzájem, obviňují sami sebe i své děti, snaží se získat nad danou situací kontrolu a nakonec se cítí hůř než předtím. Jedná se vlastně o typický pocit vyhoření. Existuje cesta ze slepé uličky?
Nepodceňujte varovné signály
Zamysleme se chvíli nad tím, jaké jsou první varovné signály. Všimli jste si, že máte méně trpělivosti? Máte pocit, že jste podrážděnější a že vás začínají rozčilovat maličkosti, jako jsou hračky na podlaze, rozlité mléko či hlučné děti? Jste často na pokraji záchvatu pláče nebo začnete bezdůvodně křičet?
Člověk musí věnovat pozornost sám sobě, často jsme tak soustředěni na druhé, že zapomínáme zahrnout do kruhu sami sebe. Pozornost věnovaná tomu, kdy se cítíme ztraceni nebo vyčerpáni, je velmi důležitá. Pokud si všimneme varovných signálů, je méně pravděpodobné, že dojdeme až k pocitu vyčerpání a vyhoření.
Kdo je rodičovským vyhořením ohrožen nejvíce?
Obecně lze říci, že všichni aktivní rodiče jsou náchylní k vyhoření. Rodičovství je velmi důležitá a náročná „práce“, kterou okolí ne vždycky oceňuje. Je přirozené a lidské cítit se přetížený rodičovskými úkoly. Pokud jste navíc rodič samoživitel, který nemá finanční podporu, rodinu či přátele, může vám hrozit větší riziko vyhoření. Jak se někdy říká: „K výchově dítěte je potřeba celá vesnice“. Potřebujeme podporu.
Buďte k sobě laskavější a naučte se sami sobě odpouštět
Máte dobrého přítele, který je starostlivý a chápavý? Co by vám řekl? Na chvíli si představte, jak by tento přítel reagoval, kdybyste mu řekli, že se cítíte vystresovaní a vyčerpaní. To vám pomůže vidět věci z nadhledu. Mnoho lidí si mylně myslí, že péče o sebe znamená dopřát si občas masáž nebo večeři v restauraci. To všechno je skvělé, ale obvykle to nemá žádné trvalé účinky.
Mnohem důležitější je být schopen se k sobě chovat tak, jako bychom se chovali k blízkému příteli, vyzdvihovat všechny pozitivní a láskyplné věci, které pro své děti děláme, například jim čteme před spaním pohádku nebo s nimi hrajeme fotbal. Místo kritizování a podceňování je důležité umět se zaměřit na to, co děláme dobře.
Nezapomínejte, že nikdo není dokonalý a že naprosto dokonalí rodiče neexistují. Britský pediatr a psycholog Winnicott zavedl koncept „dostatečně dobré matky“ jako adekvátní matky. Zjistil, že tato definice může rodičům pomoci uvolnit se a být šťastnějšími, a tedy i lepšími rodiči.
Zdroj: imperfectfamilies.com, selfsufficientkids.com
