Zezačátku si musíme ujasnit fakt, že občasná samota rozhodně není na škodu. Každý z nás si občas zaslouží být sám se svými myšlenkami. Paradoxně nás tyto poněkud depresivní chvíle mohou posunout o velký kus dopředu. Častější samota však není nic příjemného a prakticky nikdo ji nemá rád. Bohužel jen velmi málo lidí dokáže se samotou a depresemi účinně bojovat. Přitom to není zase tak těžké.
Co vlastně samota znamená?
Osamělost v žádném případě neznamená, že život nedává smysl. Osamělost by ale mohla znamenat, že starý život a vzpomínky na minulost už nedávají smysl. Mnozí z vás totiž propadají zbytečným depresím při myšlenkách na prázdnou minulost. Přitom je odtrhnutí se od starého života jedním z největších umění, kterým disponují úspěšní a šťastní lidé. Ono sebrat odvahu na rozhodnutí začít znovu, na nalezení nových přátel nebo koníčků, není vůbec snadné. Jakmile ale uděláte první krok, nikdy se nebudete chtít vrátit.
Jak se samotou vycházet?
Osamělost bývá také často zaměňována za pocit být sám. Ne, nejedná se o slovní hříčku, ale o dva naprosto rozdílné psychologické stavy, které od sebe rozeznáte jenom díky dobrému sebeporozumění. Jestliže budete chtít být sami, není na tom nic špatného. Prostě se zatáhnete do sebe a budete chtít dané chvíle prožít sami se sebou. Do takového stavu upadáme všichni a většina z nás po nějaké špatné události, například po úmrtí blízkého kamaráda nebo člena rodiny. Jde tedy o dobrovolně zvolený stav.
Jak tedy poznám osamělost?
Samota vychází z předpokladu, že jste na svět přišli úplně sami, ze světa odcházíte úplně sami a všechno, co ve svém životě prožijete, zažijete sami. Bohužel, když se vynoří tento pocit, který rozhodně není dobrovolně navozený, nedokážou jej odstranit ani přátelé, rodina a ani milující a dlouholetý partner. Typicky se jedná o pocit na oslavě plné lidí. Sedíte v dobré společnosti, ale přesto si zde připadáte nechtění a nemáte si prakticky s nikým co říct. Právě v těchto okamžicích se může objevit pocit osamělosti, proti kterému nejde nic udělat.
Pocit osamělosti nemusí být vždy negativní
Samotný pocit osamělosti přichází ve vlnách, které nelze nijak předpovídat. Pokud se u vás samota projeví, většina lidí je z toho smutných, což se dá pochopit. Přitom se ale jedná o skvělý způsob, jak lépe poznat vaše vnitřní já. Ne to, co si chcete koupit nebo jaké chcete dělat povolání, ale jaký jste doopravdy člověk. Právě sebepoznání je totiž tím nejcennějším vzděláním, které můžeme získat. Pocit osamělosti nikdy netrvá příliš dlouho, a proto byste neměli mít strach, že se ze svého snění nevytrhnete zpátky do obyčejného života.
Najděte své pravé já a buďte šťastní
Ne nadarmo se říká, že kdo pozná sám sebe, je tím nejšťastnějším člověkem na zemi. V závislosti na tomto poznání pak budete činit taková rozhodnutí, která vás budou posouvat k vysněnému cíli. Také záleží na tom, jaký osud vám bude připraven, neboť se stav osamělosti může ve finále projevit jako trvalý stav v pozadí mysli. Nejlepší tedy je stav osamělosti neodmítat, ale přijmout jej. Je potřeba samotu prožívat jako jakýkoliv jiný jev vědomí a hrdinně si přijmout, že nemáte žádnou psychickou chorobu.
Pocit samoty rozhodně neslouží k tomu, aby vás přivedl do hlubokých depresí. Raději se usmějte a začněte přemýšlet nad svou duší a tím, zda opravdu děláte to, co chcete.
