Složitost pojetí páru v současné společnosti vyvolává otázky, o kterých bylo ještě před několika lety obtížné vůbec uvažovat. Monogamní pár již není jedinou společensky akceptovanou formou vztahu, což ponechává prostor pro druhy vztahů, v nichž se nevyhnutelně mění některé základní dynamiky. Navzdory této změně ale existuje jeden čin, který stále stejně tíží a zraňuje – nevěra.
Tíživá podstata nevěry
Mohlo by se zdát zastaralé trpět partnerovou nevěrou ve společnosti, která ze sexuální fluidity a proměny tradičního pojetí páru činí své opory, ale ve skutečnosti nevěra nemá s touto proměnou nic společného.
Nevěra hluboce zarmucuje ty, kdo ji zažijí, protože často nesmazatelným způsobem podkopává důvěru vkládanou do druhého člověka, v případě polyamorních vztahů do více partnerů. Nevěra kazí klidné pokračování vztahu, vyvolává pochybnosti a nejistotu. To je důvod, proč stále tolik bolí.
Nevěra vs. otevřený vztah
Jak jsme již zmínili, vztahové vzorce se v průběhu času významně mění a měnit budou. V současné době je mnoho vztahů, které nezapadají do klasické párové dynamiky tradičně zaměřené na monogamii, ale zaujímají ve společnosti významné místo. Je však třeba mít na paměti, že navzdory tomuto vývoji párové dynamiky se základní hodnoty téměř nemění.
Vezměme si příklad otevřeného páru. V otevřeném páru se partneři rozhodnou navázat vztah založený na sdílení společného času, který je však otevřený i dalším potenciálním partnerům. V pozadí této formy vztahu je společné rozhodnutí zahájit takovou dynamiku a uvědomění si, že nejsou součástí tradičního páru, kde převládá exkluzivita.
To ale předpokládá vysokou míru důvěry. Důvěru, která není narušena navázáním vztahu s jedním nebo více partnery, protože vychází z pevných základů a sdílené dohody.
Navazování vztahů s dalšími partnery v tomto kontextu tak nemá nic společného s nevěrou. Nepřináší utrpení a frustraci právě proto, že se od počátku počítá s citovou, fyzickou a duševní „angažovaností“ u dalších lidí.
Nevěra vs. polyamorní vztahy
Totéž platí i pro polyamorní vztahy. V tomto případě se na rozdíl od otevřeného páru rozpadá samotný koncept páru. Nejde o monogamní vztah dvou lidí a ani o vztah dvou lidí, kteří vědomě otevírají tento vztah dalším partnerům.
Jedná se o několik lidí spojených společným citem založeným na závazku, který se týká rovným dílem všech zúčastněných. Zapojení dalších partnerů opět nemá nic společného s podváděním, protože základ tohoto typu vztahu definuje souhlas a jasnost.
Zrada důvěry
Kdy tedy vlastně můžeme mluvit o nevěře? Nevěra podkopává to, co činí základy jakéhokoli vztahu pevnými – důvěru. Důvěra vkládaná do partnera či partnerů, s nimiž se rozhodneme navázat vztah, je nepostradatelná pro budování rovnocenného, upřímného a uspokojivého vztahu.
Důvěřovat osobě nebo osobám, s nimiž navazujeme romantický vztah, znamená vybudovat intimní a hluboké pouto, v němž si můžeme dovolit projevit zranitelnost, aniž bychom je odsuzovali, a v němž se cítíme bezpečně. Když je tato důvěra narušena, pouto se rozpadá a dostáváme se do krize. Základy se nám hroutí pod nohama, bezpečí se vytrácí a nevyhnutelně se otevírají hluboké rány.
Nevěra, ať už jakéhokoli druhu, narušuje právě tuto důvěru a vyvolává řadu výčitek, nejistot, frustrací, nepohodlí a komunikačního napětí, které mohou mít rozhodující vliv na pokračování vztahu. A i když nevěra neznamená vždy konec milostného vztahu, často vztahy skrytě podkopává a zatěžuje je i v dlouhodobém horizontu.
Zdroj: psychologytoday.com, life-strategies.it, marriage.com
