Většina z nás má osmihodinovou pracovní dobu. Pokud pracujete v kanceláři, váš život pravděpodobně běží v osmihodinových intervalech typu od 9 do 5, od 8 do 4, od 10 do 6. Pracovní doba určuje, kdy máme volno, kdy můžeme trávit čas s rodinou i kdy si můžeme jít zaběhat. Snídaně, obědy a večeře jsou též ovlivněny časem, který musíme strávit v práci.
„Pracujeme“ osm hodin
Ale je pravda, že během těch osmi hodin, kdy jsme v práci, pravděpodobně nesedíme celou dobu u počítače a nepracujeme, i když jsme v kanceláři. Soustředit se na práci každou minutu osmihodinového dne je pro člověka svým způsobem „nemožné“. Samozřejmě, že některé typy prací nabízejí v tomto směru více volnosti než jiné. Možná si zajdeme na kávu se spolupracovníky nebo vyřídíme osobní telefonát. A pravděpodobně si „najdeme“ čas i na to zhlédnout, co je ve světě nového, nebo si koupit online nový svetr či kalhoty, které budeme přece nosit především do práce. Je to samozřejmé a svým způsobem též normální.
Kolik hodin bychom vlastně měli pracovat? Co dělají ostatní?
V britském průzkumu z roku 2016 uvedlo 1 989 kancelářských pracovníků na plný úvazek, že pracují v průměru 2 hodiny a 53 minut denně. Je to sice jen jeden příklad, ale většinu z nás pravděpodobně překvapí, že to není ani polovina pracovního dne. Existuje ale i mnoho dalších důkazů, že kancelářská práce často není tak produktivní, jak si myslíme. Americký výzkum, který shromažďoval údaje z telefonů a počítačů, odhalil, že průměrná doba, kterou lidé strávili prací na jednom zařízení v danou chvíli, byla 2 minuty a 11 sekund, tedy kratší než některá videa na TikToku. A v průzkumu mezi 1 000 americkými kancelářskými pracovníky v roce 2018 odhadlo 36 % zaměstnanců z generace mileniálů a generace Z, že tráví dvě hodiny ze svého pracovního dne rozptylováním se chytrými telefony.
Proč tedy pracujeme osm hodin denně?
Pokud je všeobecně známo, že se lidé nedokážou tak dlouho soustředit, proč trváme na tom, že je nutné „odpracovat“ alespoň osm hodin? Délka pracovního dne není založena na vědě. Osm hodin není údaj, který by odrážel, jak dlouho se člověk dokáže soustředit, ani množství potřebné k udržení ekonomiky v chodu. Je založena na tom, že dřív dělníci v továrnách pracovali 14 hodin, pak stávkovali a bojovali, dokud to nesnížili na 10 hodin, a pak stávkovali a bojovali, dokud to nesnížili na 8 hodin.
V 19. století byl osmihodinový pracovní den radikální. Proč se však uplatňuje i o téměř 200 let později? Navíc, když víme, že máme nástroje, které umožňují, aby téměř každý druh výroby v téměř každém odvětví byl mnohem efektivnější než dříve. Dalším problémem pracovního modelu z 19. století je, že byl navržen pro dobu, kdy většina žen byla v domácnosti. Čtyřicetihodinový pracovní týden byl navržen v době, kdy jsme v rodinách měli model živitele rodiny, kdy jedna osoba byla „dělníkem“ a jedna osoba zůstávala doma a starala se o rodinu. Nyní ale musí i většina žen pracovat 40 hodin týdně, připravovat jídlo, uklízet a starat se o děti, to v minulosti nebylo.
Co tedy máme v práci dělat?
Aniž by se o tom nějak hluboce diskutovalo, mnozí kancelářští pracovníci mlčky souhlasili s tím, že budou pracovat možná polovinu nebo dvě třetiny pracovního dne. Často tak sedíme u svých stolů déle než osm hodin, ale neodvádíme osm hodin práce. To znamená, že hodiny našeho života, stovky hodin ročně, trávíme tím, že si tak trochu „hrajeme“, jen abychom se zavděčili svým šéfům, kteří ale samozřejmě vědí, že ve skutečnosti vlastně nepracujeme.
Zdroj: inc.com, vouchercloud.com, news.gallup.com, research.udemy.com
