Utrpěná příkoří, urážky, bezdůvodné odsudky, zrada, to jsou jen některé z faktorů, které nás vedou ke zpochybňování vztahů a lidí. Rodinní příslušníci, partneři, přátelé představují ty, kterým nejvíce důvěřujeme a na které se často spoléháme. Když je ale tato důvěra narušena, přijdou na řadu hádky, jejichž důsledkem může být i ukončení vztahu. Odpustit někomu není vždy snadné.
Pravý význam odpuštění
Je sice pravda, že čas pomáhá zahojit rány, ale stejně tak je pravda, že odpuštění v sobě často skrývá i určitou zášť. Jak někomu skutečně odpustit? A co nelze považovat za odpuštění? Pojďme to zjistit.
Utrpení, které člověk pociťuje poté, co mu někdo ublíží ve vztahu, ať už jde o lásku, přátelství, práci nebo rodinu, známe všichni. Být ukřivděný je součástí života a cítit se zdrcený a vydaný na milost a nemilost událostem, které často nedokážeme okamžitě zcela správně analyzovat, je zcela normální. Odpustit někomu krátce po tom, co nám ublížil, tak není vůbec jednoduché. Vyžaduje to velkou statečnost, stejně jako hlubokou empatii a vnitřní rovnováhu.
Právě proto má většina lidí zpočátku problém odpustit druhé osobě bezprostředně po hádce. Když se nakonec po celé řadě úvah rozhodneme dát člověku, od kterého jsme se distancovali, druhou šanci, musíme být přesvědčeni, že dokážeme odpustit.
Co to znamená? Nechat odejít všechnu zášť, výčitky i negativní pocity. Znovuotevření dveří vztahu, který nám toho tolik dal a na kterém nám tolik záleží, může být krásné a osvobozující pro obě zúčastněné strany, ale to vše se nemůže uskutečnit, pokud se nezbavíme celé řady negativních emocí, které, pokud se před usmířením nerozmotají a nepřekonají, ohrožují klidnou budoucnost vztahu.
Odpuštění znamená obnovení důvěry
Jak jsme zmínili na začátku, právě ztráta důvěry v lidi, na kterých nám záleží a které máme rádi, je spouštěčem většiny hádek a konců vztahů. A právě proto skutečně odpustit někomu, kdo ztratil důvěru, znamená především mít vůli a sílu ji znovu vybudovat.
Obnovení důvěry je mocným aktem lásky, je to potvrzení, že osoba, s níž jsme v konfliktu, je pro nás stále cenná a že chyba nemůže zrušit náklonnost, která nás spojila. To vyžaduje hodně odhodlání, empatie a naslouchání. Když k tomu ale dojde, je to pro všechny nesmírně osvobozující pocit.
Odpuštění není prohra
Odložit své emoce, názory a důstojnost, abychom napravili vztah s někým, na kom nám záleží, není správná cesta k odpuštění. Odpuštění neznamená ustoupit stranou, neznamená zrušit sebe sama nebo bagatelizovat to, co cítíte. Pocity osoby, s níž jsme v konfliktu, jsou jistě důležité, ale naše vlastní emoce nejsou důležité o nic méně.
Utrpení není jednostranné, a proto nemůžeme přemýšlet o tom, že bychom zlehčovali to, co cítíme a co nám dělá zle, abychom obnovili vztah, který nám nedělá dobře. Dát hodnotu tomu, co cítíme, znamená rozpoznat své utrpení, přijmout ho, čelit mu a překonat ho. Jen díky tomuto uvědomění můžeme metabolizovat to, co se stalo, pozorovat to s větším odstupem a pochopit, zda existují důvody k odpuštění.
Odpuštění nemusí nutně znamenat nápravu vztahu
Pokud si myslíte, že odpuštění nutně znamená nápravu vztahu, mýlíte se. Odpuštění znamená především „nechat jít“ a je aktem, který nám umožňuje osvobodit se. Trápit se a přemýšlet o křivdě, která se nám stala, není řešení.
Kolísající sebevědomí, stres, pocity úzkosti a tíhy se nevyhnutelně odráží v mnoha oblastech našeho každodenního života. Proto je odpuštění osvobozující, protože nám umožňuje konečně převzít zpět kontrolu nad svým životem bez ohledu na to, zda osoba, které máme odpustit, je či není i nadále jeho součástí.
Zdroj: psychologytoday.com, mayoclinic.org, lifehack.org
