Pokud se narodíte jako mravenec, není to žádná výhra! V praxi máte 3 možnosti – buď z vás budou „dělnice“, tedy neplodné samičky žijící 7 let, které mají za úkol chránit mraveniště a shánět dostatek potravy, nebo se stanete okřídlenou královnou, která žije až 25 let a její životní náplní je kladení vajíček a zakládat vždy nový rod mravenců. Smůla je také být mravenčím samečkem, ti žijí jen chvíli, jakmile oplodní královnu, umírají. Stále ještě se nezdá, co je na mravencích tak zajímavého, že?
Život v komunitě
Život mravence v širší komunitě není ani zdaleka nejlehčí a najdete v něm mnoho silných momentů, vztahů a vazeb, které nám v našem „lidském fungování“ právě moc nefungují. Pojďme se něco přiučit! Mravenec přesně ví, co má dělat, a to už od narození. Své poslání plní s velkou vervou a naplno. Mezi sebou se domlouvají pomocí doteku, vůně, ale i tichým „vrzáním“, které vyluzuje orgán na zadečku. Mravenčí dělnice jsou skuteční pracanti, dokážou utáhnout hmotnost až 32 x větší, než samy váží. Některé dělnice staví a opravují mraveniště, hloubí komůrky pro larvy – zkrátka každý má co dělat. Mnohé z nich dokonce neváhají při obraně mraveniště pro ostatní obětovat svůj život.
Jsou tým pracantů i společně relaxují
Pokud by existovalo mravenčí přísloví, určitě by znělo: „Jeden za všechny a všichni za jednoho.“ Tito drobečci jsou zvyklí žít pospolu ve své velké rodině a společně pro ni pracovat. Už dávno pochopili, že pro přežití v přírodě jeden potřebuje druhého, třetího… všichni jsou si rovni, nikdo není víc ani míň. Zkrátka každičký článek obří mravenčí mozaiky je důležitý a všichni se navzájem doplňují.
Ačkoli se při pohledu na mravence zdá, že pořád někam utíkají, něco táhnou nebo staví, bezmyšlenkovitými workoholiky, kteří dřou do úmoru, rozhodně nejsou. Po nějaké větší pracovní akci většinou odpočívají a plánují si povinný relax. V létě shromažďují potravu, v zimě zalezou do nejspodnějších chodeb mraveniště a „hibernují“, tedy spí. Orgány fungují zpomaleně a čerpají cukry z nashromážděných zásob. K aktivnímu životu se probouzejí až tehdy, když je venku příjemnější klima.
Znají své hranice a pomáhají druhým
Jsou pracovití, ale nenechají se sedřít z kůže. Každý drobeček dělá jen to, na co stačí. Nikdy to není nic, co by ohrozilo jeho život či zdraví! Každý tvoreček z mravenčí jednotky má svou hodnotu a společenství by chyběl.
Žít jenom sami pro sebe, to mravenci nedokážou. Jsou zvyklí starat se o ostatní a pomáhat si navzájem. Jestliže jsou někteří mravenci infikováni plísňovou chorobou, ostatní je olizují, aby část nemoci převzali na sebe a postiženému tak ulevili. Přitom každý mravenec umí přijmout jen tolik bakterií, aby se s nimi jeho imunitní systém vyrovnal.
Jsou o krok napřed
Přežít není nic snadného. A to mravenci moc dobře vědí. Vždy se zaměřují na období, které teprve přijde. Nikdy neztrácejí čas prokrastinací či surfováním na internetu. Jediné zaváhání může stát celou mravenčí kolonii život, proto není čas na nějaké lelkování. Příprava dává mravencům dost času a síly odolat nepřízni osudu.
Zní to jako pohádka o úspěšné společnosti, nicméně mravenci nejsou obdařeni vědomím, a tak se nemusí nad jednotlivostmi zamýšlet. Asi by to vypadalo jinak. V mnoha věcech se od mravenců ale přiučit můžeme – právě někdy tolik nemyslet a konat. A odpočívat!
