Bohužel tomu tak občas bývá, že náš jazyk dokáže pěkně opepřit danou situaci a přitopit polínkem do ohně. Mnozí z nás si to však ani neuvědomují, že svými slovy nám ubližují.
Jak se to projevuje?
Rádi se děláme hluchými a neodpovídáme. Také máme tendenci nazývat šéfa „psychopatickým“, i když to nemyslíme zle. Jsou to zkrátka a jasně jen fráze, ale dejte si na ně pozor.
Mohli bychom se tak dotknout lidí, kteří skutečně nějak postižení jsou. Není tak na místě v každodenních hovorech používat fráze typu: „Jsi snad slepý(á), hluchý(á)“, postižený (á), atd.
Často nejde o vědomý pokus znemožnit zdravotně postižené lidi, ale jedná se o vytvoření jakéhosi světového názoru, ve kterém je původ zdravotně postižené osoby, chápán jako negativní.
Jaké další jazykové mikro-agrese, máme na mysli?
Ty jsi hloupý(á). Ano v té situaci, nás nic lepšího nenapadne, a když k tomu ještě přidáme úšklebky nebo výkřiky, na druhého rozhodně nezapůsobíme.
Tak za prvé tato slova poskytují nepřesný obraz toho, co vlastně znamenají. Říci někomu, ty jsi omezen(á), nevypovídá v závěru nic o inteligenci, jen devalvuje.
Je to metafora, která ve skutečnosti nehovoří o tom, že by daná osoba nebyla ničeho schopná.
Budujeme tím však svět, který posiluje deaktivistické struktury
Jsme příliš pohodlní na to, se zamyslet a raději z nás vypadnou taková ošklivá slova! Nicméně lidé jsou učenliví i v tom, co zrovna není žádoucí.
Pokud slyšíme nějakou frázi, rádi ji papouškujeme dál ve svém slangu. Měli bychom se naučit formulovat a specifikovat své výroky tak, abychom tím druhého nepoškozovali.
„Přemýšlej o tom, co tím myslíš.“
„Neopakuj pouze frázi, protože si ji slyšel.“
„Mnohdy totiž vůbec nesdělí to, oč se snažíš, jen ublíží.“
Nevyvolávejte v ostatních zmatek, utřiďte si myšlenky. Pomůže vám introspekce, kdy budete zkoumat i sami sebe. Také se položte na otázku: „Jak by bylo vám, kdyby tohle někdo říkal o vás? “ Je to zraňující, že?
Zdroj: bbc.com
