Patříte mezi ty, kteří svůj úspěch přisuzují spíše štěstí a náhodě než svým schopnostem? Myslíte si, že ostatní jsou mnohem lepší než vy, nebo svůj úspěch často považujete za nezasloužený a stydíte se za něj? Pokud jsou vaše odpovědi na tyto otázky kladné, pak trpíte typickými příznaky imposter syndromu. Jak se ho zbavit a naučit se ze svého úspěchu radovat?
Syndrom podvodníka
Imposter syndrom se někdy česky označuje též termínem syndrom podvodníka. Charakteristickým pocitem je klamání druhých o vlastní hodnotě. Vychází z přesvědčení, že úspěchy, obvykle profesní, jsou spíše výsledkem štěstí než osobních zásluh a že úcta, které se člověku dostává, je ve skutečnosti neúměrná jeho schopnostem.
Odhaduje se, že téměř 70 % populace se s tímto syndromem alespoň jednou v životě setkalo, existují ale i lidé, kteří jím trpí téměř neustále. Syndrom podvodníka často postihuje ženy a ještě častěji ty, které v životě dosáhly většího úspěchu.
Nejde o psychickou poruchu, ale stav mysli
Poprvé tento pojem definovaly v roce 1978 americké psycholožky Pauline Rose Clanceová a Suzanne Imesová. Na základě svých klinických zkušeností si všimly, že mnoho studentek nemá pocit, že by si své místo na prestižních univerzitách zasloužilo. Některé z nich si dokonce myslely, že jejich žádost byla přijata omylem.
Imposter syndrom obecně souvisí se sebeúctou, s obrazem, který o sobě máme, a s hodnotou, kterou si přisuzujeme, zejména v profesním kontextu nebo při studiu. Ti, kteří jím trpí, obvykle hrají důležité role v různých profesních odvětvích, ale nejsou schopni prožívat své úspěchy s klidem a spokojeností. Mají pocit, že klamou své kolegy a nadřízené o své vlastní hodnotě. Mají pocit, že jsou podvodníci, kteří si to, co mají, ve skutečnosti nezaslouží.
Ostatní se vždy zdají být lepší
K dalším charakteristickým pocitům patří strach z odhalení podvodu, pocit viny za své úspěchy, pocit nedostatečnosti ve své roli a v neposlední řadě i silná neústupnost vůči sobě samému. Lidé, kteří trpí syndromem podvodníka, neustále přemýšlejí o svých chybách a jsou k sobě velmi tvrdí. Zároveň se stále srovnávají s ostatními, kteří se jim vždy zdají být lepší, chytřejší a kompetentnější.
Kde se to vše bere?
Tento chybný úsudek obvykle pramení z toho, že se známe zevnitř, a proto velmi dobře známe své slabosti a nedostatky. Druhé známe jen povrchně, zvenčí. V podstatě vidíme jen to, co nám ukazují, a tedy pravděpodobně jen jejich silné stránky, a ne jejich případné nedostatky nebo vady.
Společnost, ve které dnes žijeme, nám to nijak neusnadňuje, a může tyto problémy často dokonce prohlubovat. Žijeme ve vysoce soutěživé společnosti, která je zaměřena na výkon, předvádění bohatství a úspěchu. Neustále se srovnáváme s ostatními, vedeni přesvědčením, že vynikající pracovní kariéra se může shodovat se všeobecným štěstím ve všech ostatních oblastech a že může u ostatních vyvolat bezvýhradný obdiv.
Svůj podíl mají sociální média i rodinné prostředí
Rozhodující roli hrají též sociální média. Syndromem podvodníka trpí ve srovnání s předchozími generacemi zejména ti mladší, tzv. mileniálové. Rostoucí rozšíření tohoto fenoménu jde ruku v ruce s vývojem naší společnosti v narcistickém smyslu. Zdá se, že nejdůležitější je vzhled, image a prezentace vlastních úspěchů.
Zůstáváme stále více na povrchu, místo abychom se věnovali hloubce hodnoty člověka jako osoby. Syndrom však může mít původ i v rodinném prostředí, ve kterém člověk vyrůstal. Predispozičními faktory jsou hyperkritičtí rodiče, láska podmíněná výkonem, sklon ke konfliktům a soupeření mezi sourozenci.
Perfekcionismus a sebekritika
Další typickou tendencí lidí trpících imposter syndromem je snaha dosahovat stále vyšších standardů. Jsou to obvykle velmi ambiciózní lidé a perfekcionisté. Usilovně se snaží skrýt své domnělé nedostatky a zmenšit vzdálenost, kterou vnímají od svého ideálního já. Tato honba za dokonalou a idealizovanou verzí sebe sama, která je uspokojuje, se však ukazuje jako vyčerpávající a nemožná. Vyvolává únavu, frustraci, úzkost a negativně ovlivňuje výkonnost.
Jak se od syndromu osvobodit?
Je samozřejmé, že život s těmito pocity má negativní dopad na kvalitu života. Jak se tedy dostat ze začarovaného kruhu nedostatečnosti? Ti, kdo trpí syndromem podvodníka, by si měli uvědomit, že se ve skutečnosti jedná o problém nízkého sebevědomí. Ve skutečnosti se totiž podceňujete, i když vy sami jste přesvědčeni, že se přeceňujete. Jde o zkušenost, která se týká příliš vysokých a rigidních očekávání vůči sobě samému.
Zdroj: impostorsyndrome.com, verywellmind.com
