Když bylo šachovému mistru Magnu Carlsenovi 13 let, čekal ho zápas s šachovým velmistrem Garry Kasparovem. Když se Carlsen posadil naproti něj, neustále mu v hlavě kolovala myšlenka, že ho přeci nikdy nemůže porazit. Nyní toto vzdání se v sobě samém ještě před začátkem zápasu považuje za největší chybu. Čím se tedy Carlsen řídí dnes?
Důvěřujte sobě samému, bez ohledu na důsledky
Důvěra spočívá v důvěře v sebe samého. I když se výsledek nepodaří podle našeho očekávání, hlavní je, že jsme se vůbec rozhodli do toho jít. Proto tolik úspěšných podnikatelů počítá se selháním na svých cestách za úspěchy. „Je lepší věřit svému pocitu a rychle se rozhodnout než si to celý život vyčítat, že jsi to nezkusil,“ říká Carlsen.
Nespokojte se s průměrem, chtějte víc
Když bylo Carlsenovi 17 let, účastnil se šachových her s nejlepšími šachisty na světě. Právě tehdy se začal cítit sebevědomě ve svých hráčských schopnostech. „Když mi bylo 10 nebo 12 let, často padaly remízy, bylo to zřejmě z toho důvodu, že jsem si nevěřil, že bych mohl porazit někoho o dost lepšího. Tehdy jsem byl s remízou jako výsledkem hry velmi spokojen,“ vypráví.
Tento druh sebevědomí je často označován jako syndrom podvodníka – psychologický vzorec, ve kterém pochybujete o svých vlastních úspěších, nebo věříte, že si ho nezasloužíte. Chcete-li tento stav překonat, stejně jako Carlsen, musíte nejprve poznat podmínku, a poté usilovně pracovat na jejím překonání. Jak Carlsen říká: „Během několika let jsem byl zcela přesvědčen, že jsem ten nejlepší z nejlepších.“
I prohra vás dovede k výhře
Carlsenův přístup k prohře je také poučný. Když prohraje zápas, netrápí se tím a jde dál. Je to z toho důvodu, že ho špatný výsledek ovlivní při další hře. Prostě se zase zaměřuje na výhru. Místo toho, aby pracoval na způsobech, jak se s prohrou lépe vyrovnat, dělá všechno proto, aby byl zase o kus lepší a o krok blíž k další výhře.
Věříme, že jsme vás namotivovali k využití svých neúspěchů, které vás dovedou k úspěchům.
