Lidé, kteří nikdy v životě neměli domácího mazlíčka, mají tendenci minimalizovat bolest, která následuje po úmrtí psa, kočky nebo jiného domácího zvířátka. Pravdou však je, že smutek ze ztráty našich zvířecích přátel je často obrovský. Bolest ze smrti mazlíčka se v mnoha ohledech může podobat tomu, co člověk cítí při ztrátě milované osoby.
Proč ztráta domácího mazlíčka tolik bolí?
Mnozí z nás sdílejí se svými zvířecími společníky intenzivní lásku a pouto. Domácí zvíře pro nás není „jen pes“ nebo „jen kočka“, ale spíše milovaný člen naší rodiny, který nám do života přináší společnost, zábavu a radost. Domácí zvíře může dodat vašemu dni řád, udržet vás v aktivitě i pomoci překonat neúspěchy a životní výzvy.
Bolest ze ztráty čtyřnohého přítele tak může být často zdrcující. I když někteří lidé nemusí chápat hloubku citů, které jste ke svému mazlíčkovi chovali, nikdy byste se neměli cítit provinile nebo zahanbeně, že truchlíte pro zvířecího přítele.
Ačkoli každý z nás reaguje na ztrátu jinak, míra vašeho zármutku bude často záviset na faktorech, jako je váš věk a osobnost, stáří vašeho zvířete a okolnosti jeho smrti. Obecně platí, že čím významnější pro vás zvíře bylo, tím intenzivnější emocionální bolest budete pociťovat.
Vliv může mít také role, kterou zvíře ve vašem životě hrálo. Například pokud byl váš mazlíček též služebním nebo terapeutickým zvířetem, budete truchlit nejen nad ztrátou společníka, ale také nad ztrátou spolupracovníka. Pokud jste žili sami a zvíře bylo vaším jediným společníkem, může být vyrovnání se s jeho ztrátou ještě těžší. A pokud jste si nemohli dovolit nákladnou veterinární léčbu, která by život vašeho mazlíčka prodloužila, můžete dokonce pociťovat i hluboký pocit viny.
Proces truchlení po ztrátě domácího mazlíčka
Truchlení je velmi individuální zkušenost. Někteří lidé zjišťují, že smutek po ztrátě domácího mazlíčka probíhá ve fázích, kdy prožívají různé pocity, jako je popření, hněv, vina, deprese a nakonec přijetí. U jiných je smutek spíše cyklický a přichází ve vlnách jako série vzestupů a pádů. Poklesy jsou na začátku hlubší a delší a pak se postupně zkracují a ztrácejí na intenzitě, jak čas plyne. Přesto i po letech může nějaký pohled, zvuk nebo výročí vyvolat vzpomínky, které vyvolávají pocit zármutku.
Proces truchlení probíhá postupně. Nelze ho vynutit ani uspěchat, pro truchlení neexistuje žádný „normální“ časový plán. Ať už prožíváte smutek jakkoli, je důležité mít se sebou trpělivost a nechat tento proces přirozeně probíhat. Pokud se budete snažit svou bolest ignorovat, nebo dokonce potlačovat, z dlouhodobého hlediska ji jen zhoršíte. Smutek a žal jsou normální a přirozenou reakcí na smrt.
Jak se vyrovnat se zármutkem
Nenechte nikoho, aby vám říkal, jak se máte cítit, a neříkejte ani sami sobě, jak se máte cítit. Váš zármutek je jen váš a nikdo jiný vám nemůže říkat, kdy je čas „jít dál“ nebo „se s tím vyrovnat“. Dovolte si cítit vše, co cítíte, bez rozpaků a odsuzování.
Oslovte ostatní, kteří přišli o domácího mazlíčka. Podívejte se na online diskusní fóra, horké linky pro případ ztráty domácího mazlíčka i podpůrné skupiny. Pokud vaši přátelé a členové rodiny nemají pro ztrátu domácího mazlíčka pochopení, najděte někoho, kdo ho má. Často může jiná osoba, která také zažila ztrátu milovaného mazlíčka, lépe pochopit, čím procházíte.
Rituály mohou napomoci uzdravení. Pohřeb vám může pomoci otevřeně vyjádřit své pocity. Nevšímejte si lidí, kteří si myslí, že je nevhodné pořádat pohřeb domácího mazlíčka, a udělejte to, co je podle vás správné.
Vytvořte odkaz. Zasazení stromu na památku vašeho zvířecího miláčka, sestavení fotoalba nebo jiné sdílení vzpomínek může vytvořit odkaz na oslavu života vašeho zvířecího společníka. Vzpomínka na zábavu a lásku, kterou jste společně sdíleli, vám může pomoci posunout se dál.
Pokud máte další domácí zvířata, snažte se zachovat běžný režim. „Pozůstalá zvířata“ mohou také prožívat ztrátu, trápit je může i váš zármutek. Zachování jejich každodenních zvyklostí, nebo dokonce zvýšení času na hraní, prospěje nejen jim, ale může také pomoci zlepšit vaši náladu a pohled na svět.
Tipy pro seniory truchlící nad smrtí domácího mazlíčka
S přibývajícím věkem zažíváme stále více velkých životních změn, včetně ztráty milovaných přátel, členů rodiny a domácích mazlíčků. Úmrtí mazlíčka může seniory zasáhnout více než mladší osoby, kteří se mohou opřít o útěchu rodiny nebo se rozptýlit rutinní prací.
Pokud jste starší člověk, který žije sám, byl váš domácí mazlíček pravděpodobně vaším jediným společníkem a péče o něj vám poskytovala smysl života a pocit vlastní hodnoty. Co dělat?
- Zůstaňte ve spojení s přáteli. Domácí zvířata, zejména psi, mohou seniorům pomoci seznámit se s novými lidmi nebo se pravidelně stýkat s přáteli a sousedy při procházkách. Po ztrátě domácího mazlíčka je důležité, abyste netrávili den za dnem sami. Snažte se každý den trávit čas alespoň s jednou osobou.
- Zvyšte svou vitalitu cvičením. Domácí zvířata pomáhají mnoha starším lidem zůstat aktivní. Po ztrátě domácího mazlíčka je důležité si tuto úroveň aktivity udržet. Jděte na procházku nebo si najděte jinou fyzickou aktivitu, která vás bude bavit, například plavání.
- Snažte se najít novou radost ze života. Péče o domácího mazlíčka vám dříve zabírala čas a posilovala vaši morálku a optimismus. Zkuste tento čas vyplnit dlouho opomíjeným koníčkem, navštěvujte kurzy, pomáhejte přátelům, nebo si dokonce pořiďte dalšího domácího mazlíčka, až přijde ten správný čas.
Pomoc dětem při truchlení nad ztrátou domácího zvířete
Ztráta domácího mazlíčka může být pro dítě první zkušeností se smrtí, a tedy i první příležitostí naučit dítě, jak se vyrovnat se zármutkem a bolestí, které nevyhnutelně doprovázejí radost z lásky k jinému živému tvorovi.
Mnoho dětí má své domácí mazlíčky velmi rádo a některé si možná ani nepamatují období svého života, kdy zvíře nebylo nablízku. Dítě se může cítit rozzlobené a obviňovat sebe či vás ze smrti zvířete. Může cítit strach, že je mohou opustit i další lidé nebo zvířata, která má rádo.
Někteří rodiče mají pocit, že by se měli snažit ochránit své děti před smutkem ze ztráty domácího mazlíčka tím, že o jeho smrti nebudou mluvit. Například předstírání, že zvíře uteklo, může v dítěti zanechat ještě větší pocit zmatku a strachu. Mnohem lepší je být k dětem upřímní a dát jim možnost truchlit po svém.
- Dovolte dítěti, aby vidělo, jak vyjadřujete svůj vlastní zármutek nad ztrátou zvířete. Pokud neprožíváte stejný pocit ztráty jako vaše dítě, respektujte jeho smutek a nechte ho otevřeně vyjádřit své pocity, aniž by se muselo stydět.
- Ujistěte dítě, že za smrt zvířete nemohlo. Úmrtí domácího zvířete může v dítěti vyvolat mnoho otázek a obav.
- Pokud jste se rozhodli pro eutanazii zvířete, buďte k dítěti upřímní. Vysvětlete mu, proč je tato volba nutná, a dejte dítěti možnost strávit se zvířetem nějaký zvláštní čas a rozloučit se s ním po svém.
- Jestliže je to možné, dejte dítěti příležitost vytvořit si na zvířátko památku. Může to být například speciální fotografie nebo sádrový odlitek otisku zvířecí tlapky.
- Pokud si to dítě přeje, umožněte mu, aby se podílelo na případném smutečním obřadu. Uspořádání pohřbu nebo vytvoření památníku zvířete může dítěti pomoci otevřeně vyjádřit své pocity a zpracovat ztrátu.
- Nespěchejte s případným pořízením „náhradního zvířátka“. V opačném případě by dítě mohlo nabýt dojmu, že smutek, který pociťuje, když něco zemře, lze jednoduše překonat koupí náhrady.
Zdroj: psychcentral.com, pet-loss.net, everydayhealth.com
