Bruce Lee se probojoval z ulic Hongkongu zamořených nebezpečnými gangy k velké obrazovce Hollywoodu. A s každým pohybem si tvořil svůj vlastní styl. Jaká byla jeho cesta? Co všechno musel zvládnout, než se dostal tam, kde chtěl být? A proč jeho kariéra skončila právě tehdy, když se začala slibně vyvíjet?
Bruce Lee, vlastním jménem Lee Jun Fun se narodil 27. listopadu 1940 v čínské čtvrti v San Franciscu. Byl to čínsko-americký herec, posléze režisér a producent akčních filmů a taktéž instruktor a filozof bojových umění.
Přes jeho krátkou kariéru přetvořil západní pohledy na čínská bojová umění a prezentaci Asiatů v kinech. To, co začalo jako dovednost pro přežití, se stalo populárním uměním díky odhodlání Bruce Leeho v jeho praxi.
Ulice pro Leeho byly příliš nebezpečné
Bruce Lee se narodil v Americe, zatímco jeho otec byl na turné jako zpěvák kantonské opery. Když mu byly tři roky, jeho rodiče se rozhodli vrátit zpátky do Hongkongu, kde se brzy ocitli pod nadvládou Japonců. Tento válečný stav trval téměř 4 roky. Aby toho nebylo málo, probíhal v Číně také politický konflikt mezi uprchlíky z komunistického režimu a Hongkongem, který byl v té době britskou kolonií.
Skupiny imigrantů z ulic Hongkongu učinily velmi nebezpečné místo pro tak mladého chlapce. Přestože Leeovi rodiče byli docela bohatí – jeho matka pocházela z jednoho z nejbohatších klanů v Hongkongu – vyrostl v drsném sousedství, na bojišti konkurenčních gangů.
Bruce byl pro mnohé trnem v oku kvůli jeho smíšenému původu
Bruce Lee se neustále dostával do nějakých potyček. Ty ho však donutily začít trénovat, aby zapracoval na své obraně. Lee také čelil rasovému napětí i ve skupině, ve které se bojovému umění učil – někteří studenti s ním odmítli bojovat kvůli jeho smíšenému původu (Leeova matka byla napůl běloška, napůl Asiatka). Kvůli neustálým problémům se jeho rodiče rozhodli, poslat Bruce se svou starší sestrou do San Francisca – obávali se, že jeho zapletení do pouličních bojů by eskalovalo až k jeho smrti.
Bruce aplikoval své vědomosti do bojového umění
Když Bruce Lee v roce 1959 přijel do USA, bylo mu 18 let a v kapse měl pouhých 100 amerických dolarů. Vystudoval střední školu, poté školu technickou a v roce 1961 se zapsal na Univerzitu ve Washingtonu, kde mimo jiné studoval filozofii a psychologii. Leeovo vzdělání ovlivňovalo i jeho přístup k praktikování a výuce bojových umění. Vynalezl svůj vlastní styl, Jun Fan Gung Fu („Bruce Lee’s Kung Fu“) a pod tímto názvem si otevřel svou vlastní školu v Seattlu.
Slavný zápas s Wong Jack Manem
Od čínské komunity bojových umění dostal Bruce ultimátum – měl zastavit svou výuku studentů bez čínského původu. Byl vyzván k boji s Wong Jack Manem a pokud by vyhrál, mohl by ve výuce pokračovat – při prohře by musel svou školu zavřít. Jak zápas ve skutečnosti dopadl nikdo neví, odehrával se v soukromí a každý hráč měl svou verzi.
Definoval si svůj vlastní styl
Bruce Lee přizpůsobil svůj vlastní systém dynamice pouličního boje zvaného „Jeet Kune Do“, zdůrazňující praktičnost, flexibilitu, rychlost, efektivitu a různé metody výcviku. S tímto „stylem bez stylu“ se Lee rozcházel s tradicí a vytvářel styl bojového umění, co nebylo ničím omezen.
Také si přečtěte: I od herce Bradleyho Coopera se toho můžete hodně naučit. Jaké je tajemství jeho úspěchu?
Záhadná smrt stále vyvolává otázky
Po boji s Wong Jackem se Lee soustředil na filmovou produkci, ale opět čelil předsudkovým limitům. Hollywoodské společnosti jako Warner Brothers Leeovu vizi západního akčního filmu bojových umění nekoupily a nechtěly ho ani uvádět do hlavních rolí kvůli jeho etnicky výraznému přízvuku. Lee se vrátil do Hongkongu za tvůrčí svobodou – chtěl hrát víc než pouhou podpůrnou roli ve svých vlastních filmech.
Jeho kariéra byla bohužel předčasně ukončena záhadnou smrtí. Ta byla přičítána edému na mozku –pravděpodobně kvůli alergické reakci na svalové relaxanty, které údajně bral na jeho náhlé záchvaty. Smrt Bruce Leeho tak zůstává stále otevřená. Zemřel 20. července 1973.
Leeův příběh o úspěchu nám ukazuje, do jaké míry neustále budujeme dovednosti skrze naše zkušenosti, přičemž čerpáme z našich bojů jako zdrojů pohledu a individuální vize, které můžeme rozvíjet k našemu vlastnímu stylu.
