Každý vztah má vzestupy a pády, šťastné i méně šťastné okamžiky, neboť všechny vztahy se v průběhu let vyvíjejí. Stává se to každému vztahu, různými způsoby, ale přesto plynutí času mění lidi i vztahy. Je sice pravda, že některým párům se na první pohled daří zůstat nedotčenými, ale není to tak úplně pravda.
Fáze vztahu
Všichni se časem měníme, stárneme a společně s tím se mění i naše každodenní zvyky a rutina. Změna není vždy špatná, je přirozeným vývojem každého příběhu a někdy také dává párům více času a příležitostí ke sdílení. Láska se nemusí zmenšovat, proměňuje se, někdy skončí. Jak a proč se vztah dvojice s postupem času mění?
Každý pár prochází během svého vývoje určitými fázemi, které značí nejen plynutí času, ale rovněž vývoj citu a důvěry v základu samotného páru. Zkušenost nás učí, že láska je krásná v každém věku, a není pravda, že krásné jsou pouze počáteční fáze zamilovanosti. Samozřejmě platí, že emoce, které v těchto chvílích prožíváme, jsou nepopsatelné. Je to směs vzrušení, strachu, zmatku a připadá nám to jako nejkrásnější fáze našeho života.
Zamilovanost se postupně mění ve skutečnou lásku, případně též v rozčarování, když věci nejdou podle představ. To, co někteří bohužel nevědí, je, že láska může být krásnější než zamilovanost. Žít každodenní život, vědět, že máte někoho, na koho se můžete spolehnout, čelit společně problémům a výzvám života, budovat rodinný projekt, to vše přichází později, a proto bychom si měli vážit plynutí času.
Plynutí času a jeho možná negativa
Když se určité věci nevyvíjejí dobře, mohou se s přibývajícími lety problémy prohloubit. Je to proto, že mnoho párů nechává nedorozumění a rozdílné představy dřímat, dokud je v určitém okamžiku nepřemohou. Nechat čas plynout a nechat věci, aby se samy napravily, není nikdy dobrý nápad, vede to jen ke zhoršení některých situací.
Jsme unavenější, méně tolerantní, méně flexibilní vůči partnerovi, máme tendenci ztrácet se vším trpělivost, stáváme se podrážděnými, protože chováme zášť k věcem minulým a protože, jak víme, plynutí času často vede ke zdůrazňování lidských chyb.
Čas samozřejmě ovlivňuje i city. Láska může skončit, může se změnit v pouhou náklonnost, uvědomíme si, že nás k člověku váže cit, který už není poháněn vášní, a máme chuť se znovu zamilovat. Nebo, což je ještě horší, se může změnit dokonce v nenávist. I to je bohužel konstantou mnoha vztahů rozmělněných plynutím času.
V průběhu let si také můžeme všimnout, že se člověk vedle nás změnil, že nemáme stejné plány, stejné představy o budoucnosti a cíle, kterých chceme společně dosáhnout. Čas lidi mění, rostou a „formují“ své já, které už možná není stejné jako v době, kdy jsme se do nich zamilovali.
Plynutí času a jeho možná pozitiva
Ubíhající roky ale mohou lásku také posílit, nechat ji rozkvést v „něco“ krásnějšího. Životní výzvy, práce, děti mohou jít ruku v ruce s rostoucí důvěrou a úctou k druhému. Každý věk přináší dvojici nová dobrodružství a někdy si až s přibývajícím věkem uvědomíme, jak dokonalý ten člověk vedle nás vlastně je, protože jsme společně něco vybudovali.
Už nejde o prostou mladickou zamilovanost, ale o něco hlubokého, co ji přesahuje. Láska není jen fyzická, je i duševní, sdílíme společnou vizi života. Uplynulá léta umožňují páru konstruktivně diskutovat, „nakazit se“ vzájemně svými vášněmi i zájmy.
Lidé v pokročilém věku mohou podnikat výlety, o kterých vždycky snili, oddávat se každodenní rutině, kterou tak dlouho odkládali kvůli závazkům, a mohou zjistit, že láska přesahuje pomíjivou krásu všedního dne.
Udržet vztah navzdory toku času je výzva, na které musíte „pracovat“ každý den. Není to snadné, ale jednoho dne budete vděční, že jste to nevzdali.
Zdroj: positivepsychology.com, vanityfair.it
