Komunikace má v partnerských vztazích velmi důležitou roli. Ne vždy je však snadné uvést ji do praxe, například když přemýšlíme, jak našemu partnerovi říci, co skutečně potřebujeme. Důvody, proč někdy raději nevyjadřujeme své potřeby a myšlenky, mohou být různé. Je však dobré si uvědomit, že dialog pomáhá vztahům růst a sílit, umožňuje nám lépe se poznat a pomáhá v nouzi.
Důležitost komunikace
Často platí, že „selhání vztahu“ je selháním komunikace, což je zároveň dobré východisko pro analýzu té dynamiky páru, v němž máme tendenci neříkat druhému, jaké jsou naše potřeby a obecně naše pocity.
Každému se jistě stalo, že jsme svému partnerovi nedokázali něco říct. Ať už ze strachu, abychom nerozpoutali hádku, nebo ještě jednodušeji ze studu. Raději jsme se rozhodli nechat si své myšlenky „schované pod polštářem“.
Neměli bychom se bát říkat, co si myslíme nebo co cítíme, i když často je v lásce svobodné vyjadřování složitější, než se na první pohled zdá. Nekomunikace se tak může zdát nejsnazší cestou, jak se vyhnout napětí či rozčilení. Ale jen v daném okamžiku.
Nevyřčené může ve skutečnosti vyvolat frustraci a živit spirálu, v níž naše potřeby, které nenacházejí východisko, riskují, že se stanou problémy. Dialog, pokud je veden konstruktivně, je pro dvojici vždy užitečný, pomáhá nám pochopit partnera i sebe sama. Je zakázáno cítit se provinile a myslet si, že naše potřeba může být nevhodná nebo nepřiměřená, ať už je jakákoli.
Komunikace vyžaduje důvěru
Mluvení je v páru zásadní. Poznávat se, otevírat se, sdělovat si pocity a přání, i ta, která se zdají být méně vhodná. Riziko, že neřekneme, co si myslíme, znamená, že se nějakým způsobem zradíme, že se neukážeme takoví, jací skutečně jsme.
Kromě toho je dobré mít na paměti, že partner nemá křišťálovou kouli a není vždy schopen pochopit, co se skrývá za naším mlčením. Nakonec se v páru ocitneme ve stavu osamělosti, kterou nelze partnerovi vyčítat, protože to, že si nedokáže představit, co jsou naše nevyjádřené myšlenky, není jeho „vina“.
Zkuste se uvolnit, důvěřovat osobě před sebou a zároveň projevit důvěru v sebe sama. Bude to osvobození, které může páru a vztahu jen prospět. A pokud tomu tak není, může jít o víc než jen o problémy v komunikaci.
Stavění zdi před partnerovu žádost, aniž by se podávalo vysvětlení, ale prostě se soudilo, že projev potřeby druhého je špatný, vyvolává nelibost a nedorozumění, které mohou z dlouhodobého hlediska vztah podkopat.
Být párem znamená čelit situacím, aniž bychom je nutně museli přijmout. Důležité je sdílet a vysvětlovat druhému, co si myslíme, abychom mohli společně růst a zlepšovat se. To je základní způsob, jak zajistit, aby vztah vydržel.
Jak říci druhému, co potřebujeme
Znáte ten pocit úzkosti, při kterém se vám kroutí žaludek? Vzpomeňte si na pracovní pohovor nebo zkoušku, na rozrušení, které dialogu předchází, a na neuvěřitelný pocit, který následuje poté, co daná věc skončí.
Tady to může být víceméně totéž. Ať už jde o představy, strach, potřeby, je důležité soustředit se na cíl, aniž bychom od něj odbočovali. Trik spočívá v tom začít, jakmile začneme mluvit, nikdo nás nezastaví.
Umění naslouchat
Je-li schopnost komunikovat zásadní, neméně zásadní je i umět naslouchat. Navázat s partnerem hluboký a upřímný dialog znamená pěstovat vzájemnou výměnu, v níž se rozhodneme něco dávat a zároveň od druhého něco přijímat. Takže v okamžiku, kdy se rozhodneme otevřít, musíme být připraveni přijmout to, co se nám vrací. I když se to nemusí shodovat s našimi přáními.
Důležité je mluvit otevřeně a upřímně. I když je nezbytné vyjádřit, co cítíme, někdy jsme až tak příliš soustředěni na sebe, že nevidíme, že se nám druhý člověk také snaží něco sdělit. A pokud tato slova vyvolají malou hádku, přijmeme i to. Neexistují páry bez nedorozumění, ale existují páry, které se nedorozuměním učí a ve kterých se pak začíná znovu, lépe než předtím.
Zdroj: mudcoaching.com, psychologytoday.com, helpguide.org
