Znamená flirtování nevěru? Otázka, kterou si někdy v životě položila většina z nás. Hranice mezi nevinným flirtem a „touhou jít dál“ může být velmi tenká, zejména při pohledu zvenčí. Různý je i práh tolerance každého člověka. Pro některé je vidět svého partnera flirtovat s jinými lidmi neodpustitelným nedostatkem respektu, zatímco pro jiné může být „nevinné“ flirtování způsobem, jakým lze vztah lehce okořenit. Kde je pravda?
Kdy lze flirtování považovat za nevinné?
I když si samozřejmě každý může myslet, co uzná za vhodné, stejně tak platí, že rozdílné názory v rámci vztahu mohou vyvolat nedorozumění a nesprávné interpretace. Zvláště když zůstávají ve sféře nevyřčeného.
Obecně se flirtování považuje za nevinné, když jeho cílem není posunout citové nebo fyzické hranice a vytvořit zvláštní intimitu s druhou osobou. Motivace, které vedou k flirtování, aniž by nutně existoval záměr jít dál, jsou různé.
Někdy může být motivací „potřeba potvrzení“, zejména u lidí, kteří jsou v páru už dlouho a kteří se mohou přistihnout, že flirtují nikoli se špatnými úmysly, ale pouze z touhy vyzkoušet, jestli jsou pro okolí ještě „atraktivní“. Existují i lidé, kteří flirtují, protože je to svým způsobem uklidňuje.
Kdy je flirtování pro pár „dobré“?
Často se lze dočíst, že ne všechno flirtování je ke škodě, že existují i případy, kdy flirtování může mít pozitivní výsledky.
Záleží na konkrétní dvojici, ale obecně platí, že pokud začnete brát svého partnera jako samozřejmost, můžete zapomenout, jak je potenciálně atraktivní pro jiné. A když pak náhle vidíte, že pro okolí atraktivní je a dostává se mu pozornosti, může to znovu zažehnout vaše vzplanutí.
Jinými slovy, někdy až uvědomění si, jak je náš partner pro ostatní stále žádoucí, může pomoci opět zažehnout plamen erotiky a jakousi zdravou touhu po vlastnictví. To je nepochybně pozitivní stránka flirtování.
Kde leží hranice mezi nevinným flirtem a číhající zradou?
Základním rozdílem je záměr, který se za flirtem skrývá. Je velký rozdíl mezi flirtováním před partnerem, s osobou, kterou oba znáte a které důvěřujete, a flirtováním prostřednictvím tajného otevření profilu na sociálních sítích nebo vytvořením zvláštní důvěrnosti s kolegou či kolegyní v práci.
Když zajdeme tak daleko, že některé zprávy nebo fotografie schováme v domnění, že by se to partnera, který by je viděl, dotklo, znamená to, že už to není nevinný flirt. Znamená to, že je za tím ve skutečnosti jiný záměr.
Když už mluvíme o záměru, jsou i lidé, kteří si zřejmě neuvědomují, že flirtují, nebo kteří, když jsou na to upozorněni, tvrdí, že si toho nejsou vědomi. Čímž svého partnera přivádějí k zuřivosti.
Může tedy člověk flirtovat nevědomě? Ano, je to možné, protože někteří lidé nenazývají flirtováním to, co za flirt považujeme my.
Může flirtování znamenat nevěru?
Při hledání odpovědi na tuto odvěkou otázku je třeba mít na paměti, že samotný pojem věrnosti je subjektivní. Je na každém páru, aby si stanovil svá vlastní pravidla, své vlastní hranice.
Zajímavým aspektem je, že v etických nemonogamních párech probíhá velmi otevřená a velmi jasná diskuse o tom, co je příjemné a co bolí. Co je pro člověka přijatelné a co ne. Naproti tomu v monogamních párech se o tom často nemluví, dokud se nestane něco, co bolí. Pak najednou „vybuchne bomba“.
Zdroj: psiche.org, thewom.it
