Čísla, respektive procenta, vyjadřující poměr verbální a neverbální komunikace se liší. Jisté však je, že nonverbální komunikace hraje pravděpodobně mnohem větší úlohu než to, co si s druhým řekneme.
O čem vlastně je neverbální komunikace
Snad každý ví, že důležitá je mimika, tón hlasu nebo gesta, ale patří sem i čichové vjemy nebo vnímání celkového vzhledu. Protože nekomunikujeme pouze gesty, postojem či chováním, ale také tím, jak vypadáme. Navíc vzhledové komunikační projevy tu byly mnohem dříve než projevy behaviorální, tedy ty, které jsou dané chováním. Můžeme se podívat například na zvířata. Stačí, aby mělo zvíře nějaké konkrétní zabarvení, obrazce či skvrny na těle, a ostatní z toho čerpají informace. Nevědomě, instinktivně. Až u člověka se rozvinula komunikace prostřednictvím chování.
Další a další faktory
Jsou tu i další ukazatele, které komunikujeme, a to zcela bezděčně. Například to, jak kdo zachází s časem. Jste dochvilní nebo chodíte pozdě? I to je komunikace vůči tomu, kdo na vás čeká… nebo si vezměte maminky s malinkými dětmi. Kolik si předají informací, a to bez jediného slova, přitom jsou zásadně důležité. I sex je skvělým příkladem neverbální komunikace.
Jak mozek rozkóduje neverbální sdělení
Záleží na tom, co právě vyhodnocujete. Je to gesto? Postoj těla? Nebo na vás působí vzhled druhého? Musíme odlišit takzvané signály a vodítka. O signálu se mluví snadněji jako o komunikaci – jde o vědomé sdělení, třeba když někomu zamáváte. Vodítka jsou projevy, o nichž lidé nevědí, že je vysílají, a příjemci nevědí, že z těchto projevů čerpají informace.
Přitom nemáme přirozený talent šifrovat i dekódovat určité signály stejně. Například při flirtování. Ženy flirtují více, ale muži mají tendenci vykládat si chování ženy mnohem pozitivněji, než je zamýšleno (asi aby nepropásli nějakou příležitost). Navíc se ženy neverbálně vyjadřují nejednoznačně, aby muže udržely v nejistotě, a pouští je jen po malých krůčcích dál, protože mezitím zjišťují, zda je právě tento muž ten pravý.
Komunikace ve vztahu
v dlouhodobém vztahu se časem rozvine takzvaný systém sdílených zpráv. Stačí se na druhého podívat, a ten už ví. Samozřejmě nejde o samotný pohled, ale o mikroskopická gesta, kterých si nezasvěcený ani nevšimne, ale blízký člověk z nich vyčte názor, postoj, náladu, protože už je zná. To nesmírně zjednodušuje komunikaci. A pozitivní neverbální komunikace by nemělo ubývat. Nemusíte každý den říkat „mám tě rád/a“, stačí se partnera dotknout, pohladit ho, usmát se na něj. Neverbální vyjádření náklonnosti je dokonce mnohem důležitější než ujišťování o náklonnosti slovy.
Dejte tedy na své pocity, vědí víc!
