Izolace způsobená probíhající pandemií koronaviru má negativní dopad na mnoho intimních vztahů. Lidé museli a stále musejí omezovat interakci s ostatními – Překvapivě trpí nejen nezadaní lidé, ale i mnohé manželské a partnerské svazky, i když se na první pohled nezdá, že i jich by se osamělost týkala, mají přece jeden druhého. To sice ano, ale…
Když jsme spolu a stále jen spolu
Všichni lidé se cítí osamělí, když zažívají izolaci a odloučení od svých blízkých. V současné době se ale ukazuje, že podobný pocit zažíváme i tehdy, pokud jsme nuceni komunikovat pouze s těmi, které dobře známe. Mnoho lidí pociťuje podobný druh osamělosti, ale často nechápou, proč se tak cítí.
Nemožnost stýkat se s jinými lidmi mimo ty, s nimiž se cítíme bezpečně a které dobře známe, totiž má na psychiku lidí poměrně zásadní vliv. Pokud je méně příležitostí k rozšířené interakci s lidmi mimo naše intimní vazby, mohou se i dříve spokojení partneři ve vztahu začít nudit. Snadněji se podráždí, mají méně trpělivosti a „hnidopišsky“ se vyjadřují k záležitostem, které by je dříve jen zřídkakdy rozrušily.
Člověk potřebuje komunikovat nejen se svým partnerem
I „zavedeným párům“ totiž prospívá interakce s jinými páry, spolupracovníky či přáteli. Následně jsou schopni se k sobě vracet plni nových zážitků, které podněcují jejich vzájemný zájem. Tyto vnější výzvy a podněty jim pomáhají vytvářet nové rozhovory, nápady a pocity, což je udržuje ve vzájemném zájmu a zajímavosti. Když se příležitosti k interakci ve vnějším světě omezí, mohou si partneři začít nespravedlivě a nepřesně vyčítat svou vnitřní a osobní nespokojenost. V pasti mezi stále „stejným a stejným“ a nemožností přístupu k vnějším podnětům se může vyvinout nový druh odcizení.
Obavy z budoucnosti a návratu k normálu
Nedostatek zapojení do vnějšího světa navíc vede k nedostatku spojení s tím, co prožívají ostatní. Absence interakce s ostatními může vytvářet rozdíly ve vnímání, což často prohlubuje rozpory, které by se jinak snadno vyřešily. Odloučení vytváří méně důvěry a více pocitů odlišnosti, které mohou z vnějšího světa udělat více ohrožující prostředí. Je to podobné, jako kdybychom žili na ostrově a pak se vrátili do změněné civilizace a nevěděli, co očekávat, komu věřit a jak se v novém prostředí orientovat.
Izolace nebo pokračující interakce pouze s malou skupinou lidí vytvořily specifické vzorce vzájemného působení. Například ti, kteří pracují z domova, se často obávají, že osobní setkání jim bude v budoucnu novým způsobem nepříjemné. Omezené spojení s ostatními po dlouhou dobu také vytváří větší mentalitu „oni“ a „my“. To způsobuje menší důvěru a otevřenost vůči novým zkušenostem s cizími lidmi. Někteří z nás již teď přistupují k novým lidem jako k potenciálně ohrožujícím cizincům.
Než začnete pálit mosty, uvažujte
Pokud jste o sebe s partnerem ztratili zájem nebo jste se jeden druhému odcizili, uvědomte si, že to mohlo být vynucené. Trvalé vystavování se pouze jeden druhému způsobilo, že jste se cítili zklamaní nebo nezajímaví. Nezobecňujte svou situaci a nedělejte ukvapené závěry typu, že by se to stalo tak jako tak, když ve skutečnosti by se to možná nestalo.
Zdroj: mentalhealth.org.uk, sciencedirect.com
