Spoléhat na intuici nebo ne?

Spoléhat se na intuici stoprocentně asi není úplně to pravé. Pokusíme se vám poradit, kdy ji poslechnout a kdy spíše potlačit a vzít na vědomí věci o něco více reálné.

Co je to intuice?

Intuice je, když si třeba vyrazíte na procházku do parku, ale při pohledu na pohyby a vzhled mladíka na lavičce, se raději otočíte a jdete nazpět. Nevíte sice, proč jste utekli, ale nějakým způsobem víte, že jste byli v nebezpečí. Intuice rozhoduje, když například volíte mezi prací v prestižnější firmě a za větší peníze. Rozum to vidí jasně. Ale intuice vám představí openspace a „píchačky“ a vy se nakonec rozhodnete racionální důvody vypustit a dát na své pocity.

Obecně lze říci, že intuice funguje tehdy, jsme-li ochotni připustit, že lze poznání získávat i jinak než vědomou logickou analýzou a jsme-li připraveni alespoň na chvíli překonat strach ze ztráty vědomé kontroly nad obsahy vlastní mysli, když jsme ochotni připustit, že leccos je možná jinak, než jsme doposud mysleli. Intuice potřebuje určitou míru pokory vůči věcem mezi nebem a zemí.

Intuice jako instinkt

Problém je, že se na svou intuici, bohužel, ne vždy můžeme spolehnout. Existuje definice intuice, která zní trochu nadneseně, ale je pravdivá: „Intuice je instinkt, který nám říká, že máme pravdu, bez ohledu na to, jestli ji máme nebo ne.“

Jsou mezi námi lidé, kteří na intuici nedají dopustit a připisují jí i magické vlastnosti.

A co na to praxe?

Lidé si dokonce najímají psychology, terapeuty či kouče, aby jim pomohli naučit se, jak intuici využívat. Praxe ukazuje, že čím menší je kontakt člověka s jeho vlastním prožíváním a vlastní intuicí, tím méně je schopen nalézt cestu k vnitřnímu klidu a spokojenosti.

Ale pojďme od duchovna k vědě. Ti, kdo intuici dlouhodobě zkoumali se shodují na tom, že „intuice je to, když rozpoznáváme něco, co už známe“. A pokud se ptáme, za jakých okolností intuici věřit, nebo se spolehnout na intuici někoho jiného, věda odpovídá podobně. Existují prý dvě základní kritéria – jedním je znalost prostředí, které má v sobě pravidelnost, aby bylo možné ho předvídat, a za druhé je to příležitost, naučit se tyto pravidelnosti v průběhu delší praxe.

V zaměstnání to znamená, že skutečně moudří šéfové nedávají přednost mladému kolektivu, ale kolektivu věkově smíšenému, ve kterém mladí uplatní dravost a kreativitu a ti starší pak zkušenosti a na jejich základě i intuici.

Intuice a láska

V oblasti lásky bychom na intuici asi měli slepě spoléhat. Na lásku jsou totiž logika a jakýkoli racionální argument krátké. Vyplatí se dát jen a pouze na pocity, nic jiného nám totiž nezbývá.

Autor: Bára Králová
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu