Společnost, ve které žijeme, mnohé z nás naučila, že projevovat zranitelnost není dobré, je třeba se jí za každou cenu vyhnout. Důsledek? Řada z nás se domnívá, že skrývání našich pocitů je dobrým řešením všech ošemetných situací. Je tomu ale skutečně tak?
Proč skrýváme své pocity?
Hlavní myšlenkou, která nás vede k potlačování pocitů a emocí, je strach ukázat se jako slabí a zranitelní. Bojíme se kritiky a odsouzení druhými lidmi, bojíme se, že si ostatní budou myslet, že jsme vydáni na milost a nemilost našim emocím, a proto jsme labilní. Nebo se bojíme, že druzí využijí naší otevřenosti a použijí to, co říkáme, proti nám samotným.
Někdy dokonce skrýváme i pozitivní emoce, jako je láska. V takovém případě tak často činíme proto, abychom nebyli zraněni. Nejklasičtějším příkladem je typické chození, kdy se bojíme dát druhému člověku najevo, jak moc ho máme rádi. Bojíme se toho, že druhý člověk nebude cítit totéž, že se našemu citu vysměje.
Dalším důvodem, proč skrýváme, co skutečně cítíme, je snaha vyhnout se konfliktu. Pokud nás druhá osoba rozčílí, může negativní reakce vyvolat konflikt, kterému nemáme chuť čelit nebo který nás děsí.
Jací lidé mají tendenci skrývat pocity?
Samozřejmě se může stát, že si tento způsob osvojí každý, ale ve většině případů se ti, kteří mají tendenci skrývat pocity, naučili tento scénář již v dětství. K tomu dochází, když jeden z rodičů nebo oba rodiče mají tendenci negativně kritizovat jakýkoli projev dítěte.
Pokud jste takové dětství zažili, pravděpodobně jste se naučili, že na vašich názorech a náladách nezáleží a že je lepší nevystavovat je na odiv, abyste nevyvolali další negativní reakci. To mělo z dlouhodobého hlediska vliv i na vaše sebevědomí a sebeúctu.
Negativní důsledky
Skrývat své pocity není téměř nikdy dobré a kromě toho, že to má důsledky pro vaše duševní zdraví, vám to může zkomplikovat život i v praktické rovině, a to hned na několika úrovních. Zde jsou některé nejzřetelnější důsledky.
- Ztížená komunikace – skrývání pocitů brání upřímné a přímé komunikaci. Pokud „nevyložíme karty na stůl“, druhá osoba nemusí vidět důvod pro pokračování smysluplného vztahu, a to jak milostného, tak přátelského.
- Nedostatečné sebeuvědomění – pokud si zvykneme na potlačování emocí, nejenže druhým nedáváme najevo, co cítíme, ale časem můžeme mít i vážné problémy se čtením vlastních pocitů a rozpoznáváním vlastních potřeb.
- Hromadění emocí a nedostatek seberegulace – udržování všeho v sobě může způsobit výbušnou situaci. Mnohé pocity, jako například hněv, pokud nejsou vyjádřeny, nezmizí, ale hrozí, že se v nejméně vhodnou chvíli prudce projeví.
- Obtíže při navazování zdravých vztahů – lidí okolo nás nejsou schopni číst naše myšlenky. Mimo pohádky jsou vztahy něčím „neuvěřitelně přízemním“, druzí většinou rozumí pouze tomu, co říkáme, nevědí to, co neříkáme. Potlačování myšlenek, emocí a prožitků nás vede k falešnému vztahu, protože jeden z nás neříká pravdu a nevyjadřuje druhému své skutečné potřeby. Výsledkem je téměř vždy nefunkční vztah.
- Fyzické nepohodlí – naše emoce a pocity se sice na první pohled mohou zdát jako něco velmi nepodstatného, ale mají i zcela konkrétní důsledky. Nemluvíme pouze o duševním zdraví, ale také o zdraví fyzickém. Ti, kdo potlačují své pocity, mohou trpět úzkostmi, nedostatkem spánku i psychosomatickými onemocněními.
Jak přestat skrývat své pocity?
Prvním krokem k tomu, abyste přestali potlačovat své pocity, je uznat, že existuje problém. Začněte věnovat pozornost svým emocím, překonejte automatismy. Hlavní strategií, jak toho dosáhnout, je cvičit se v uvědomění.
Začněte tím, že se sami sebe zeptáte, jak se cítíte. Uznávejte své emoce, přiznejte jim důstojnost, ptejte se sami sebe, proč se cítíte určitým způsobem, nikdy neznehodnocujte to, co cítíte. Nemusíte nutně hned popisovat své pocity ostatním, začněte tím, že je nejprve řeknete sami sobě.
Pak přejděte ke zbytku světa. Začněte se o své emoce dělit nejprve s lidmi, kteří jsou vám nejblíže a kterým opravdu důvěřujete. Časem a postupně si nacvičte říkat, co cítíte, i v méně „chráněném“ prostředí.
Zdroj: positivepsychology.com, vanityfair.it