Ačkoli to může být znepokojivé, každý člověk je do jisté ovládán psychologickými vlivy. Některé jsou běžné, jiné jsou naštěstí vzácné. Ať tak či onak, mnohé z těchto složitých procesů jsou dostatečně silné na to, aby převážily nad logikou a empatií. Existují psychologické pokusy, které například vysvětlují, proč si někteří lidé snadněji získávají naši důvěru. Znalost těchto principů vám může v mnohém ulehčit osobní i pracovní život.
Manipulace a reverzní psychologie
Rodiče často nevědomky používají reverzní psychologii, aby přiměli dítě sníst květák, který nenávidí. Tato psychologická technika je založena na tom, že druhého přimějeme udělat to, co po něm chceme tím, že mu řekneme, ať udělá pravý opak. Neboli v tomto případě dítěte řekneme, že květák jíst nemusí. Tím ale dítěti odebereme to, co vnitřně považuje za důležité, možnost rozhodnout se, že květák jíst nebude. V obecné rovině mu tak vlastně vezmeme jeho svobodu.
V očích dítěte květák není ničím cenný či zajímavý. Ale možnost volby je k nezaplacení. Když mu rodič řekne, že ho jíst nemusí, odebere mu možnost volby. Květák v očích dítěte najednou vypadá mnohem lákavěji, jeho konzumace mu vrací možnost volby. Tím ho zmanipulujeme a ono udělá, co chceme, květák sní.
Reverzní neboli obrácená psychologie není železnou formou manipulace. Záleží na věku a reaktivitě. Některé děti taktiku svých rodičů prokouknou. Jiné, většinou batolata a dospívající, jsou ale dostatečně reaktivní na to, aby se „nechali napálit“. Stejný princip lze ale využít i u dospělých, především emotivní a vznětlivé osoby jsou náchylnější k tomu, aby se staly „obětí“ obrácené psychologie.
Efekt známých cizinců
V dnešní době není vhodné cizím lidem ihned vše věřit. Proti pravidlům bezpečnosti však působí jistá zvláštnost mozku. Vědci zjistili, že lidé důvěřují cizím lidem rychleji, pokud se podobají někomu důvěryhodnému z jejich minulosti. A to i v případě, že ten „někdo“ byla jen oblíbená postava ze sitcomu. Stejně tak cizí člověk připomínající násilnického bývalého manžela nebo filmového gangstera má naopak mnohem menší šanci, že mu uvěříme.
Iluze pláště neviditelnosti
K „iluzi neviditelného pláště“ dochází, když lidé čekají ve frontě, čekárně nebo jedou autobusem s cizími lidmi. Člověk si u těchto lidí všímá rozmanitých detailů chování, ale zároveň se domnívá, že oni si ho nevšímají. Z nějakého důvodu tato iluze nutí lidi věřit, že jsou jediní, kdo vstřebává informace o lidech kolem sebe – něco jako když mají na sobě plášť neviditelnosti. Pravda, kterou ale potvrzují i studie, je taková, že téměř všichni se navzájem pozorujeme. Účastníci onoho výzkumu byli požádáni, aby před experimentem počkali v místnosti. Nechat cizí lidi sedět společně v čekárně však bylo oním experimentem, ačkoli jim to bylo sděleno až poté.
Faktor D
Faktor G měří inteligenci člověka. Mnoho rozmanitých testů vede k číslu, které údajně dokáže předpovědět náš budoucí úspěch, příjem, a dokonce i zdraví. V roce 2018 vědci zjistili, že dokážou přesně změřit i temnou stránku člověka. Faktor D neboli „dark factor“ je založen na tom, že sadisté, psychopati i narcisté mají ve své osobnosti „temné jádro“. Přinejmenším všichni tři mají navzdory některým rozdílům tendenci stavět sebe na první místo na úkor ostatních lidí. Tento škodlivý sklon se označuje jako faktor D.
Aby formulovali účinný způsob jeho měření, zkoumali vědci devět temných rysů. Realizovali výzkum s tisíci účastníky, jehož cílem bylo získat více informací o narcismu, machiavelismu, psychopatii, egoismu, morální neangažovanosti, psychologickém oprávnění, sadismu, zlomyslnosti a sobectví. Data byla následně analyzována s cílem zjistit, zda se několik rysů „shlukuje“ u jedné osoby. Velmi často tomu tak bylo. A co je ještě důležitější, studie úspěšně navrhla test, který si může udělat každý. Měří faktor D a pravděpodobnost přechodu na temnou stranu během eticky sporné situace.
Zdroj: livescience.com, sciencealert.com
