Proč chce být většina lidí dnešní doby považována za „busy“? Je to skutečně přínosem?

Být zaneprázdněn nemusí kariéře vůbec prospět. Spíše řekněme dokonce – ublížit. Jak to? Ač toto tvrzení dáváte svému šéfovi značně najevo mimikou i ústně, není to zrovna projev toho, co chce vidět a slyšet.

Proč na otázku, jak se vám daří, neodpovídat „Jsem zaneprázdněn/a“?

Ano, možná to tak je a vy si tak přijdete. A kromě zvedání telefonů nebo práce na počítači jste ještě účastníky multitaskingu a aniž byste tomu věnovali pozornost, cítíte zdánlivě neškodnou potřebu říci: „Jsem zaneprázdněn/a“.

Pocit přetížení prožíváme všichni, není to jen vaše emoce

Důvodů, proč tomu tak je, může být milion, ale vy máte pocit, že jste čestní a mluvíte pravdu, když tohle o sobě říkáte. Jenže opak je realitou, tímhle na nikoho nezapůsobíte. Tyto informace poskytnou druhé straně špatný dojem a vy si tak sami kopete svůj vlastní kariérní hrob. Zkrátka a jasně se sabotujete.

Z výzkumů jasně vyplývá, že se tak cítí většina lidí

Budete se asi divit, ale lidé pracující na plný úvazek, jsou vytíženi natolik, že tyto pocity prožívá hned polovina všech světových manažerů. Za posledních pět let vzrostl také počet odpracovaných hodin. Každý třetí pracovník navíc sděluje, že je tím pádem stále těžší dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

Studie jedné firmy z oblasti profesionálních služeb, uvádí jako příčinu pro rostoucí pracovní zátěž, nejistotu zaměstnání, práci v různém časovém rozpětí a neustálé digitální propojení.

Ve skutečnosti je to s námi trochu jinak…

Není to tím, že jsme se do této pozice dostali sami nebo jen proto, že jsme nyní zatíženi nejrůznějšími novými zařízeními, aplikacemi a nepřetržitým připojením.
Je to o tom, že zaměstnanci vidí, že vedení je velmi zaneprázdněné, a pokud aspirují na tyto role, chtějí tak také vypadat.

Ač se to tváří jako chytrý krok, věřte, že ne

Je to jen způsob myšlení. A na místo pozitivního ocenění, je daleko pravděpodobnější, že budete vnímáni jako neefektivní pracovníci bez ukázněnosti.

Vysvětlení je prosté – požadujete, abyste byli souzeni podle toho, jak jste zaneprázdněni, ne jako produktivní „hráči“, kterými ve skutečnosti jste.

Ve výsledku tak o sobě podáváte zprávu typu: „Nejsem moc dobrý/á v určování priorit svého času.“ Než tedy tuhle větu z úst vypustíte, jste také zodpovědní za to, že to může nést následky.

Zdroj: bbc.com

Autor: Renata Horáková
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu