Pocit prázdnoty uvnitř. Často nevíme, odkud pochází, ani čím je způsoben, proč tam je. Upřímně řečeno, většinou nevíme ani to, jestli je to smutek, melancholie či nuda, může to být od všeho trochu. Podobné pocity nejsou neobvyklé, v průběhu našeho života se s nimi setká většina z nás. Někdo často, jiný jen výjimečně. Každopádně, i když není vždy snadné zjistit, co za tímto pocitem stojí, prvním krokem k řešení je začít hledat v sobě.
Co vlastně pociťujeme?
Pocit prázdnoty může trvat několik hodin nebo dní a sám odezní. Nebo může trvat několik týdnů a k jeho vyřešení je třeba pomoci odborníka na duševní zdraví. Tento stav charakterizuje pocit osamělosti, podivný zmatek v našich cílech a nedostatek motivace o cokoli v životě usilovat. Někteří uvádějí pocit prázdnoty v srdci.
Může to být způsobeno biologickými příčinami, jako jsou změny hladiny hormonů, nebo něčím objektivním, například ztrátou zaměstnání, nemocí nebo našimi zážitky, které mají hluboké kořeny v minulosti. Jakákoli životní fáze nebo situace, která může vyžadovat zamyšlení nad sebou samým nebo nad životem obecně, může také vést k dočasnému pocitu prázdnoty, kterému je důležité dát hlas, abychom pochopili jeho příčiny a charakteristiky.
Co se děje, když se cítíme prázdní?
Můžeme ztratit kontakt sami se sebou. Ve skutečnosti není neobvyklé, že člověk ztratí schopnost porozumět sám sobě, svým emocím a propadne trvalému pocitu prázdnoty. Pro některé je to „žít bez cíle“, jako by jim nebylo jasné, kdo jsou a čím se chtějí stát. Nemít konkrétní životní cíle nebo sny často přináší pocit prázdnoty.
Všechno má ale svůj smysl, ztráta kontaktu se sebou samým může být způsobena například i nevydařenými nebo zcela pohlcujícími vztahy, náročnou a stresující prací nebo ztrátou milované osoby. Někdy může být příčinou takového stavu dlouhý proces nevyřešeného zármutku. Pocit opuštěnosti, nevyřešený bolestný zážitek. Pokud o negativních emocích, které v nás dlouho přetrvávají, otevřeně nemluvíme nebo je neprozkoumáváme, mají tendenci se objevovat jinými způsoby. Již Freud a Jung si byli vědomi toho, že to, co se snažíme před sebou skrýt, pokud jde o prožitky a emoce, se znovu objeví silnější a ničivější, a bude obtížné to zvládnout. Takže i když se vám zdá bolestné nebo zdrcující přemýšlet nebo mluvit o událostech z minulosti, které vám ublížily, je to nezbytné, protože jen tak je můžete zpracovat a překonat, aniž byste jimi dále trpěli.
Pozor na častou chybu
Pro některé lidi je důležitější starat se o druhé než o sebe, protože si myslí, že když udělají radost druhým, budou šťastní i oni. V takových případech, kdy člověk cítí prázdnotu, je však důležité vzít v úvahu, že podpora druhých se nevylučuje s podporou sebe sama. Naopak, abychom mohli druhým poskytnout dobrou podporu, je třeba se nejprve naučit pečovat a podporovat sami sebe. Právě tendence nenaslouchat vlastním potřebám může způsobit, že se propadneme do pocitu prázdnoty. Když se nestaráme o své potřeby, nenasloucháme svým nadějím a touhám, cítíme se prázdní. Navíc to s sebou může přinést i pocity úzkosti, viny či studu, tedy pocity, které hluboce podkopávají naše sebevědomí a pocit pohody.
Pocit prázdnoty a deprese
Mnoho lidí s pocity prázdnoty se často domnívá, že mají depresi. Deprese je ale duševní onemocnění, které zahrnuje několik příznaků, včetně nedostatku energie a motivace, pocitů smutku, beznaděje či bezcennosti, problémů se spánkem a nesoustředěností. Mezi příznaky deprese může samozřejmě patřit také pocit prázdnoty, pocit spojený s tím, že se o nic nestaráte, nemáte o nic zájem, necítíte se být vedeni žádným směrem, nicméně pocit prázdnoty neznamená vždy depresi.
Zdroj: stateofmind.it, psicoadvisor.com
