Nerozhodnost je jedním z našich nejhorších nepřátel a často nevíme, jak s ní bojovat. Ovlivňuje nejen důležitá rozhodnutí v našich vztazích, ale může se stát i traumatem v našem každodenním životě. Nedovolí nám žít v klidu, například si ani nevybrat, co budeme jíst. Její příčinou může být několik různých faktorů, ale nejčastěji vychází především z naší nejistoty. Co tedy můžeme udělat, abychom se této nejistoty zbavili a stali se zodpovědnými za svá rozhodnutí?
Co znamená být nerozhodný?
Být nerozhodný znamená, že máte potíže s rozhodováním a obecně nemáte velkou důvěru v rozhodnutí, která činíte. To může ovlivnit váš každodenní život, vztahy a další důležité aspekty života.
Čím větší rozhodnutí, tím více je odkládáme a někteří z nás zažívají velké napětí i nad těmi nejmenšími a nejbanálnějšími rozhodnutími.
Je důležité si uvědomit, že nerozhodnost vás nemusí nutně charakterizovat jako člověka. Nerozhodnost je zcela běžná a existují kroky, které můžete podniknout, abyste ji překonali.
Z čeho nerozhodnost pramení?
Nerozhodnost není genetická, ale může být naučená od rodičů nebo jiných vlivných osobností v životě dítěte. Ve skutečnosti nás tato vlastnost často provází od útlého věku, protože žijeme v prostředí, které nás vede k neschopnosti se rozhodnout a k nejistotě.
Další příčinou mohou být nepříznivé zkušenosti, které jsme zažili. Schopnost cítit se schopen rozhodovat se získáváme díky milníkům v našem růstu. Mohou k tomu přispět nepříznivé zážitky, které ovlivňují proces vývoje dítěte, dospívajícího nebo dospělého, který vidí, jak se jeho jistoty náhle převracejí.
Strach z toho, že se rozhodneme špatně, nebo že poneseme následky rozhodnutí s negativním výsledkem, může bránit schopnosti odhodlat se. Strach z chyb, který mnozí z nás neustále prožívají, je často největší překážkou, která nám brání stát se sebevědomým člověkem.
Nakonec nemůžeme nezmínit nejextrémnější a nejznepokojivější, ale přesto možný případ – duševní poruchy. Nerozhodnost může být důsledkem patologických stavů, jako je úzkost, deprese, nevyřešené trauma nebo porucha pozornosti s hyperaktivitou.
Překonání nerozhodnosti anebo kde začít?
Výchozím bodem, jak začít pracovat na své nerozhodnosti, je pochopit své cíle a hodnoty. Mít jasnou představu o tom, co je pro vás důležité a čeho chcete dosáhnout, vám pomůže činit odpovídající rozhodnutí. Rozhodování je snazší, když máte jasnou představu o svých cílech.
Strávit nějaký čas sebereflexí nebo si zapisovat myšlenky do deníku vám může pomoci určit, na čem vám skutečně záleží.
Vypracujte si rozhodovací proces
Jakmile máte jasno v tom, jakým směrem se chcete ubírat, musíte si vytvořit rozhodovací proces. Například si sestavte seznam pro a proti pro každou z daných možností. Pokud chcete, můžete každému faktoru na seznamu přiřadit bodové ohodnocení podle toho, jak je pro vás důležitý. Nakonec můžete sečíst bodové hodnocení jednotlivých možností a zjistit, která z nich vychází nejlépe.
Tento proces vám pomůže vyhodnotit vaše možnosti, shromáždit všechny další potřebné informace a stanovit priority faktorů, které jsou pro vás nejdůležitější. Pokud vám některý faktor vadí, můžete tuto možnost okamžitě vyloučit.
Procvičte si menší rozhodnutí
Pokud vám větší rozhodnutí připadají zdrcující, můžete si nacvičit přijímání menších rozhodnutí a postupovat k větším. Provádění menších rozhodnutí s relativně nízkými sázkami vám může pomoci získat sebedůvěru pro větší směry. Tento proces vás také může naučit důvěřovat svým instinktům a naslouchat svému vnitřnímu hlasu.
Stanovte si časové limity
Nerozhodnost může někdy způsobit analytickou paralýzu, která vám může ztížit včasné rozhodování. Terapeuti doporučují přiřadit každému rozhodnutí určitou lhůtu, abyste o svých rozhodnutích nepřemýšleli donekonečna. Tím, že si stanovíte konečný termín, se můžete psychicky připravit na to, že na svou otázku odpovíte ve správný čas.
Zavažte se ke svým rozhodnutím
Důležitou součástí procesu rozhodování je následné dodržování vašich rozhodnutí. Zavažte se ke svým rozhodnutím a požádejte ostatní, aby vás ve vaší odpovědnosti podpořili, aniž byste je podmiňovali nebo odsuzovali, ale pouze věřili tomu, co děláte.
Závazek vám může pomoci vypracovat plán, jak rozhodnutí provést, stanovit časovou posloupnost jednotlivých činností a zapojit další zúčastněné strany, aby všichni byli na stejné vlně.
Zdroj: psychologytoday.com, helpguide.org
