Začít můžeme u zvířat

Přivezete si domů nového štěněcího mazlíčka. Těšíte se, jaká to zase bude legrace a už se těšíte na nezbedné hrátky a polovinu rozkousaného bytu, jenže. Ouha! Ještě je tu kočka. A tak když k ní štěňátko přiběhne s vrtícím se ocáskem a srdcem bezelstně otevřeným, plné mladické radosti, kočka jen zasyčí, prohne hřbet do oblouku, celá se zvětší a naježí a promění se ve tvora připomínajícího odrostlé lvíče. Jasná zpráva – ruce pryč, tady velím já – nejen pro štěně, ale i pro každého v okolí.

Po miliony let podléhal každý tvor na zemi přírodnímu zákonu dominance a hierarchie. Od nepaměti spolu lidé bojují o teritorium a společenský status. A všichni jsme naladěni tak, že někde uvnitř našeho nejstaršího mozku dlí pravěký monitor, který neustále sleduje, jak se k nám druzí chovají a jakou reakci v nich vzbuzujeme. Rychlostí blesku nám pak tento monitor nemilosrdně určí naši hodnotu a pozici, tedy místo v hierarchii.