Zvedněte ruku, pokud jste nikdy neslyšeli rčení „kdo uteče, vyhraje“. Obvykle se používá v situacích, kdy se vyplatí střízlivě odhadnout své schopnosti či možnosti a na základě toho pak případně zmizet. Pojďme společně zjistit, zda je toto rčení pravdivé, logické, nebo dokonce moudré i v trochu jiné situaci – v lásce.
Co znamená, že v lásce vyhrává ten, kdo utíká?
Přísloví a lidová rčení mají často funkci syntézy neboli kolektivní moudrosti, a to ve snadno srozumitelných frázích. A rčení „v lásce vyhrává ten, kdo uteče“ do této kategorie patří. Předpoklad, který stojí za tímto výrokem, vychází z přesvědčení, že přitažlivost, kterou k nějaké osobě cítíme, může vzrůst, když je osoba, o kterou máme zájem, nepolapitelná nebo bez zájmu.
Určitě se to stalo i vám, člověk, který vzbudil vaši zvědavost, neprojevil zájem a svým povýšeným postojem a celkovou lhostejností dal najevo, že k vám necítí stejnou zvědavost. Výsledek? Vaše touha dobývat se zvýšila, touha pochopit důvod onoho zdánlivě chladného a odtažitého postoje byla stále intenzivnější.
Trocha psychologie
Dynamika vztahů, zejména mezi potenciálními partnery, je rozmanitá a rozluštit ji celou je prakticky nemožné. Podstatné je však vědět, že i za tak zdánlivě banálním výrokem se skrývají proměnné a podmínky, které mají co do činění jak s našimi emocionálními reakcemi, tak s mírou našeho sebevědomí. Při namlouvání není nic ponecháno náhodě, což nás dokonale učí živočišná říše.
Rituální souboje, tance, feromony, to jsou jen některé z „triků v rukávu“, které některé druhy používají k upoutání pozornosti a získání těch, po nichž touží. Pokud jde o přitažlivost, přístupy mezi lidmi se od těch ve zvířecí říši příliš neliší.
I my používáme různé strategie, abychom upoutali pozornost těch, o které máme zájem, a stejně tak jich používáme stejně mnoho, abychom více či méně přímočaře reagovali na dvoření. A protože podle různých psychologických teorií se lidé jeví jako žádanější, když je obtížné je dobýt, nachází zde rčení „v lásce vyhrává ten, kdo utíká“ své oficiální potvrzení. Ale je tomu tak vždy? Ne, a pojďme se rychle podívat proč.
V lásce ne vždy vítězí ten, kdo utíká
Složitost lidské povahy a citových vazeb rozhodně nelze obsáhnout v tak skrovném tvrzení. Je sice pravda, že ten, kdo utíká, často v lásce vítězí, ale platí to i naopak. Vyjděme ze základního předpokladu – láska není šachová partie a neexistují v ní vítězové a poražení. Přesto je také pravda, že určité sklony a chování mohou vést seznámení, námluvy nebo případné navázání vztahu jedním směrem namísto druhého.
Nemůže však záviset pouze na vyhýbavém postoji. Do vztahu vstupuje tolik proměnných a rozhodně nemůžeme vše redukovat na jediné pravidlo. Budování citového pouta, přitažlivost k určité osobě a způsob, jakým k ní přistupujeme a jak na ni reagujeme, jsou různorodé procesy ovlivněné množstvím faktorů.
V lásce všeobecně platné strategie občas neplatí
V lásce nevyhrává ten, kdo utíká, ale ten, kdo zůstává. Jinými slovy v lásce obvykle „vyhrávají“ ti, kdo se vzájemně podporují, a ti, kdo jsou odhodláni budovat hluboký vztah, navzdory problémům.
Když projevíme zájem o člověka nebo když člověk projeví zájem o nás, nesmíme situaci vnímat jako výzvu a nesmíme ji tak ani prožívat. Spolupráce, zdravá konfrontace, otevřená komunikace a aktivní naslouchání jsou v lásce skutečnými pilíři, na nichž lze postavit pevné základy. To, co dává vztahu hodnotu, je porozumění, podpora a hloubka pouta, a to i bez ohledu na délku trvání vztahu.
Zdroj: psychologytoday.com, donnamoderna.com
