Pokud jde o milostné vztahy, jsou ve většině případů motivovány, alespoň oficiálně, láskou. Toužíme po někom, protože ho „milujeme“, chceme být spolu nebo se vzít „z lásky“. Mezi mnoha podobami lásky, kterými se necháváme oslnit, je však i nepochopení afektivní závislosti nebo afektivní potřeby. Pokud se na vztahy podíváme blíže, zjistíme, že mohou být motivovány mnoha faktory, z nichž prvním je uspokojení vlastních potřeb, nikoli láska k druhému.
Potřeba lásky
Na tom není nic špatného, mít potřeby je naprosto přirozené. Potíž je v tom, že zmatené představy o pocitech často vedou k nedorozuměním a konfliktům, zejména když se ve vztahu spustí dysfunkční dynamika. Vášeň, náklonnost, žárlivost, závislost nebo vlastnictví se liší od lásky a nemají nic společného s „být spolu z lásky“.
V těchto případech se nevědomě aktivují mechanismy, které ovlivňují naše jednání, protože hodnotíme jednání druhé osoby na základě zavádějících kritérií. Například se zlobíme, když nám partner okamžitě nezvedne mobilní telefon, když je méně ohleduplný, než bychom si přáli.
Proč si pleteme pocity? Největší chybou, které se dopouštíme, je asi to, že zaměňujeme lásku za něco, co souvisí s naším vztahem ke světu. Jinými slovy řečeno, milujeme někoho, abychom uspokojili svou potřebu.
Skutečné důvody, proč navazujeme milostné vztahy
Co nás konkrétně vede k tomu, abychom navazovali milostné vztahy a setrvávali v nich, někdy i navzdory problémům a utrpení? Nejčastější odpovědí je „z lásky“, ale ve skutečnosti jsou motivy milostných vztahů různé.
Tento „zmatek v lásce“ může snadno vést k problémům ve vztazích, pokud totiž vycházíme z nesprávných přesvědčení, věci nikdy nedopadnou podle našich představ. V podstatě toužíme po partnerovi a zůstáváme k němu připoutáni z jednoho nebo více následujících důvodů:
- Osobní potřeby (druhý člověk nám dává to, co potřebujeme, nebo věříme, že nám to dá)
- Pocit ocenění, uznání
- Zabezpečení
- Sexualita, fyzický kontakt
- Ekonomické potřeby, hmotné statky
- Potřebujeme, aby se o nás někdo postaral
- Vytvoření rodiny, „hnízda“
- Vyplnění prázdnoty (emocionální nebo existenciální)
- Strach z osamělosti
- Hledání „rodičovské postavy“, která nám chybí
- Péče o někoho
Různé motivace mohou existovat současně a ani protichůdné pocity se navzájem nevylučují, ve skutečnosti existují vedle sebe.
A skutečné důvody, proč vztahy končí
Často si rozchod vysvětlujeme zjednodušeným „už ho nemiluju“, „už se nemáme rádi“, ale pravděpodobnější je, že konec byl vyvolán potřebami, které už nejsou naplněny, štěstím nebo uspokojením, které chybělo, nebo nerealistickými očekáváními, která byla nevyhnutelně zklamána.
Jinými slovy, do vztahů vstupujeme s pocitem vzrušení, štěstí a spokojenosti a s očekáváním, že to bude pokračovat. Mnozí tuto směs emocí nazývají „láska“. Pokud však vzrušení vyprchá, štěstí se rozptýlí a spokojenost se vytratí, což se často stává a je to svým způsobem přirozené, vytratí se i to, čemu jsme si zvykli říkat „láska“.
Citový analfabetismus
Proč je ale to, co cítíme, tak matoucí? Částečně je to proto, že jen málo lidí má dostatečné „citové vzdělání“, takže nejsou schopni porozumět svému vnitřnímu světu ani rozlišit, co cítí. Kromě toho, když uvažujeme o svých pocitech, máme často tendenci klamat sami sebe a přisuzovat si jiné než skutečné motivy.
- Rádi se považujeme za lepší, než jsme, poháněni ušlechtilými a vznešenými pocity, namísto sobeckých.
- Neradi si přiznáváme, že něco potřebujeme, cítíme se pak slabí a zranitelní.
- Nemáme v sobě jasné emoce, pleteme si je. K tomu nás tlačí i média, která nám podávají matoucí a zavádějící zprávy o vztazích, například prostřednictvím nereálných romantických filmů.
V praxi se „láska“ ukazuje jako nejjednodušší, nejpohodlnější a nejpřínosnější vysvětlení. Naopak přiznat si, že chceme druhého ze sobeckých a utilitárních důvodů, je pro nás nepříjemné a skrýváme to nejen před druhými, ale především sami před sebou.
Existuje láska?
Tímto článkem nechceme říct, že ve vztazích není láska nebo že láska neexistuje. Láska existuje a je rozšířenější, než si myslíme. Za slovem „láska“ se ale často skrývá mnohem víc, než si myslíme a než jsme ochotni si přiznat.
Zdroj: psychalive.org, marriage.com
