Občas se ho netroufáme ani vyslovit, i když to v žádném případě není vulgární slovo. Je to spíše touha a právo – štěstí. Každému z nás je denně na dosah alespoň na několik minut, zda se pak tyto minuty promění v hodiny či celé dny, záleží jen na nás.
Štěstí je jako hora
Že jste toto přirovnání ještě neslyšeli? To neznamená, že na něm nemůže být kousek pravdy. Štěstí je jako hora, protože jakmile se ocitneme na vrcholu, pohled se změní a je mnohem krásnější než ten, který vidíme zespodu. Jak na tuto horu vystoupit? Na to neexistuje jednoznačná odpověď, každý si musí vytvořit svou vlastní cestu. Ale všichni musíme začít sami u sebe, ne u druhých.
Zjednodušte si život
Štěstí je často jednoduchá věc v tom smyslu, že bychom se měli naučit zbavit fyzických i duševních zátěží, a to včetně toxických vztahů. Čím začít? Jednoduše si rozdělte svůj život na konkrétní oblasti, jako je domov, práce, volný čas, rodinné vztahy, přátelské vztahy, milostné vztahy, finanční pohoda, emocionální pohoda a podobně.
Následně si udělejte jakousi „písemnou fotografii“ toho, jaký je váš současný život s ohledem na tyto oblasti. Pak si zkuste představit sami sebe za rok, jak byste chtěli tyto oblasti proměnit.
Jakmile to uděláte, vyberte si tři oblasti, které je třeba změnit nejvíce, a pak si ke každé napište tři věci, které je třeba absolutně změnit. Po provedení této schematizace bude snazší začít s „úklidem“ nejen kolem nás, ale také uvnitř nás. Můžete začít tím, že odstraníte alespoň jednu z „věcí“, které chcete za každou cenu změnit. A hned se budete cítit lépe.
Stanovte si hranice
Naučit se pečovat o sebe v hloubi duše často nemá nic společného s věnováním pozornosti našemu fyzickému vzhledu, ale vnáší do hry to, jak se vztahujeme ke světu. Nejprve si musíme stanovit hranice toho, co dovolíme druhým vůči nám. Jednoduše řečeno, pokud se naše maminka dožaduje toho, abychom se viděli každý víkend, musíme se naučit říkat ne, aniž bychom se cítili provinile.
Naše výchova nás často nechává věřit, že jsme „dobří“, když dáváme přednost druhým, zejména dětem, partnerům, rodičům či našim nadřízeným. Abychom ale byli opravdu dobří, musíme být nejprve sami sebou.
Prostor a čas jsou naše a je naším právem sdílet je s kýmkoli chceme, jak dlouho chceme. Pokud si uvědomíme, že odpoledne strávené s určitým člověkem nám více bere, než dává, protože vyčerpává naše síly, můžeme si začít stanovovat hranice. V případě, že se opravdu nemůžeme vyhnout setkání s touto osobou, můžeme jí věnovat dvě hodiny času, ale ne celé odpoledne.
Udělejte si prostor, a to nejen fyzický
Pokud eliminujete „fagocytující lidi“, uvolníte prostor pro přijetí nových, kteří více uspokojí vaše emocionální potřeby. Mnoho vztahů udržujeme ze strachu, že zůstaneme sami, ale tyto vztahy nám ve skutečnosti nepřinášejí štěstí, v konečném důsledku nám spíše škodí. Proto je důležité „prořezat suché větve“, abychom mohli sklízet nové ovoce.
Tento pořádek je třeba udělat i ve fyzickém prostoru, v němž žijeme, od domova po kancelář. Tímto způsobem bude snazší najít naši autentickou stránku a pochopit, co skutečně rádi děláme, co nám přináší štěstí. Obvykle je to „věc“, na kterou vždy najdeme energii, a to i po vyčerpávajícím dni, protože tato „věc“ nás energií naplňuje, nikdy nám ji neubírá.
Otevřete se pravé kráse a harmonii
Žijeme ve světě sebeprezentace. Sociální média jsou toho tím nejkřiklavějším příkladem. Co se nám ale líbí? Co nám připadá krásné? Obklopování se krásou nám pomáhá být šťastnější. Stačí si vybrat kavárnu, kde si dáme kávu, která nám připadá nejhezčí, i když není zrovna nejbližší, nebo se vydat domů jinou cestou, díky níž třeba uvidíme rozkvetlý strom.
Jsou to jednoduchá a bezplatná gesta, která však činí každodenní život krásnějším a harmoničtějším. A to je velký krok na cestě k vnitřní spokojenosti. Důležité je také znovu objevit význam harmonie v našem životě. Znamená to žít podle svého rytmu, znát své energetické vrcholy i to, kdy potřebujeme odpočinek. Pochopení toho, co nás „vyživuje“ a co vyčerpává, je prvním krokem k tomu, abychom skutečně dělali to, co nás baví. A to přináší pocit skutečného štěstí.
Přimkněte se k sobě
Všichni máme věci, které dělat nechceme, ale musíme. Tajemství spočívá v tom, že se odměníme. Pokud vám pondělní ranní porada vezme energii, musíte do večera udělat alespoň dvě věci, které vám ji vrátí. Z tohoto pohledu pomáhá například hudba nebo vůně.
Dopřát si „vnitřní ponor“ s oblíbenou kapelou může být způsob, jak si dopřát kompenzační polední pauzu. Stimulace všech pěti smyslů, nejen zraku, je způsob, který pomáhá nejen dobít naše baterky, ale také přilnout k nám, k našemu skutečnému já, kterému často nenasloucháme, protože jsme příliš zaneprázdněni něčím jiným nebo někým jiným.
Dopřejte si chvilky samoty
Sám znamená sám. Nejen bez někoho blízkého, ale také bez mobilního telefonu, počítače nebo televize. Nejde o „výzvu k mnišství“, ale o praktické cvičení, jak znovu navázat kontakt se sebou samým. V dnešní době jsme vystaveni podnětům, které nikdy nikdo neměl.
Uvádí se, že náš mozek prochází asi sto dvaceti podněty za hodinu, a v důsledku toho je v neustálé pohotovosti. A pokud se objeví stres, napětí nebo úzkost, není prostor pro klid.
Vyhradit si jedno odpoledne v týdnu nebo alespoň půl hodiny ráno a půl hodiny večer na izolaci neznamená někam se ukrýt. Člověk může dělat to, co ho baví, třeba rukama, ale o samotě. Důležité je, abychom se v tomto intimním a osobním prostoru nezapojovali do dělání těch věcí, na které nikdy nemáme čas. Musí to být náš „ostrov štěstí“.
Zdroj: trackinghappiness.com, becomingminimalist.com, realsimple.com
