Jak moc tolerantní bychom měli být? Je „dobré“ snášet obtíže, omlouvat špatné chování či respektovat veškeré odlišnosti? Kde končí tolerance a začíná lhostejnost?

Také někdy přemýšlíte o tom, jak dlouho budou lidé akceptovat chování druhých, než se rozzlobí nebo zklamou natolik, že něco řeknou? Kdy stanovíme hranici mezi akceptováním odlišného chování a tím, že ho označíme za škodlivé? Často se odvoláváme na toleranci jako důvod, proč „necháváme určité chování a věci být“, aniž bychom je označili za nepřijatelné. Hranice, které určujeme, se však mění, a to od člověka k člověku i od místa k místu. Mění se dokonce i v čase, například slova, která byla přijatelná před 50 lety, jsou dnes považována za urážlivá a společensky neakceptovatelná. Co bychom měli s tolerancí ve svém životě dělat, když je tak málo jasná?

Komplikovanost tolerance

Tolerance je vnímána jako chování, ctnost, víra, a dokonce i jako teorie mezilidských vztahů. Na toleranci lze nahlížet různými způsoby. Můžeme být tolerantní, což naznačuje přijetí a smíření se s chováním druhých, i když s ním zcela nesouhlasíme. Nemusí se mi líbit něčí politické názory, ale neuráží mě, takže se s ním mohu dohodnout na nesouhlasu.

Mohu tolerovat určitou situaci, což naznačuje snášení nepříznivých podmínek, zatímco chování druhých považuji za nepřijatelné. Například jsme pracovali pro šéfa, který byl tyranský, nesnášeli jsme jeho chování, ale potřebovali jsme danou práci. Museli jsme tedy špatnou situaci tolerovat.

Tolerance versus lhostejnost

V současné době to občas vypadá, že tolerance svým způsobem splývá s lhostejností, což ale není dobře, neboť tolerance a lhostejnost nejsou totéž. Tolerance v podobě vyhýbání se jakémukoli nesouhlasu, a tedy skrývání nebo ignorování toho, čemu skutečně věříme, se může zdát zdvořilá nebo neutrální, ale mlčení obvykle vede k tomu, že hlasitější názor získá převahu a potlačí alternativní myšlenky.

Měli bychom si také dávat pozor, abychom nebyli tak tolerantní, že se staneme slepými ke špatnému chování, jako když rodiče z lásky ke svému dítěti ignorují jeho destruktivní chování. Rozhodnou se nepůsobit rozzlobeně nebo nesouhlasně, ale cenou za to může být učení chování, které dítěti neprospívá.

Polštářová bitva mezi dětmi.
zdroj: pixabay.com

Přílišná tolerance

Někdy můžeme být až příliš tolerantní, můžeme omlouvat nebo ignorovat chování, které považujeme za nevhodné, například když kolega pronese nevhodnou poznámku nebo vtip, protože nechceme narušit pracovní vztah. Podobným případem je, když si myslíme, že „muži jsou prostě muži“, a tak neřešíme sexistické chování.

To jsou chvíle, kdy si můžeme myslet, že jsme vstřícní tím, že nenarážíme na chování druhých, ale také to mohou být chvíle, kdy tiše podporujeme špatné chování a riskujeme, že budeme ignorovat nebo implicitně podporovat poškozování druhých. Toleranci můžeme také prožívat jako bolestnou reakci na určité podmínky. Když něco tolerujeme, projevujeme schopnost smířit se s nepříznivými podmínkami nebo něco přetrpět, i když nám to vadí.

Pečlivě vybírejte, k čemu chcete být tolerantní

Můžeme být tolerantní a můžeme tolerovat spoustu věcí. Klíčem je rozpoznat, kdy jsou pro nás tyto možnosti dobré a kdy ne. Být tolerantní k druhým znamená, že máte možnost volby. Každá situace může vyžadovat určité rozdíly v naší schopnosti být tolerantní. Doporučuje se proto vždy zvážit následující otázky:

  • Je moje tolerance užitečná? Umožňuje druhé osobě poznat důsledky jejího chování, aniž by jí ublížila?

  • Je moje tolerance trpělivá? Umožňuje někomu, aby si našel svou vlastní cestu, a nekontroluje ho?

  • Je moje tolerance škodlivá, protože přehlížím špatné chování, které druhým ubližuje?

  • Je moje tolerance nutností pro mé přežití, ale není to pro mě zdravá daná situace, což znamená, že možná budu muset udělat změny nebo jiná rozhodnutí?

To jsou důležité otázky, které bychom si měli položit, až se příště ocitneme v situaci, která vyžaduje toleranci. Uvědomíme-li si složitost tolerance, je pravděpodobnější, že nebudeme ignorovat škodlivé chování a místo toho využijeme toleranci ke zlepšení situace pro sebe i pro druhé.

Zdroj: positivepsychology.com, providence.org

Autor: Martina Šťastná
zavřít reklamu