Všichni ve svém životě zastáváme mnoho rolí, v rodině, v práci mezi přáteli i ve společnosti obecně. Pokud jde o naši původní rodinu, tedy rodinu, ve které jsme vyrůstali, nemáme v ní často jen roli dcery, syna, sestry či bratra. Jste pečovatel? Černá ovce? Nebo hrdina? I když už jsme svou původní rodinu „opustili“ a nežijeme v ní, tyto role často přetrvávají a určují to, jaký vztah máme ke svým rodičům, sourozencům i sami k sobě.
Hrdina
Hrdina, někdy označovaný též jako zlaté dítě, je zodpovědný a je na něj vždy spolehnutí. Hrdinové jsou disciplinovaní, úspěšní a mají sklony k perfekcionismu. Jsou to „hodné“ děti. Rodina se často pyšní jejich úspěchy. Hrdinové ale také nesou velkou zodpovědnost. Často jsou workoholici, mají pocit, že musí být vždy silní a bezchybní. Hrdina obvykle přijímá tuto roli, aby se vyrovnal s dysfunkcí v rodinném systému, takže se snaží být nápomocný a kompetentní až do té míry, že se chová jako jeden z rodičů.
Maskot
Maskot neboli klaun je zábavné dítě. Maskoti jsou roztomilí, okouzlující a společenští. Často jsou středem pozornosti na rodinných setkáních. Nejsou však jen zábavní. Využívají humor, a to konkrétně k vyrovnání jakéhokoli napětí nebo negativity v rodině. Snaží se odlehčit náladu, aby se zdálo, že je všechno v pořádku. Tento humor také používají k maskování rodinných problémů, místo aby se jim postavili přímo, což vede k potlačování vlastních emocí.
Černá ovce nebo též obětní beránek
Černá ovce nebo obětní beránek je obvykle problémové dítě, „potížista“. Může mít ADHD nebo problémy s chováním. Neradi dodržují pravidla, a jejich neposlušnost tak rodině umožňuje svalit na ně většinu problémů, odtud též název obětní beránek. Černá ovce je rodinou často vnímána jako zlostná, nepřátelská, cynická a vzpurná. Může to být také osoba, o které se rodina domnívá, že se potřebuje nejvíce zlepšit, které chce „pomoci“, ale neví jak. Zatímco hrdina se snaží zakrýt rodinné rozpory a trvá na tom, že je vše v pořádku, a maskot se snaží odvést pozornost všech od napětí, černá ovce se stává dítětem, které problémy rodiny externalizuje.
Zachránce nebo pečovatel
Záchranář, známý také jako pečovatel, cítí osobní odpovědnost za udržení rodiny pohromadě. Potřeby druhých upřednostňuje před svými vlastními, což znamená, že někdy ani nezná své vlastní potřeby. Místo toho se snaží řešit problémy všech, ať už rodina o jejich pomoc stojí, nebo ne. Tato role jim dává pocit vlastní hodnoty a cílevědomosti, vidí se jako řešitelé problémů. Někdy se tato role může vyvinout jako reakce na černou ovci, chtějí pomáhat černé ovci, aby zmírnili rodinné napětí a konflikty. Tato role se může také vyvinout z pocitů úzkosti nebo strachu, které vznikají v důsledku dysfunkce rodiny.
Ztracené dítě
Ztracené dítě je neviditelné. Je tiché, submisivní, poddajné a tráví hodně času o samotě. Drží se stranou rodinných dramat, takže vypadá jako hodné nebo pohodové. Ztracené děti působí poddajně a vyrovnaně, ale často jsou velmi plaché, váhavé, nerady riskují a chybí jim důležité sociální dovednosti. Ztracené dítě má také tendenci uzavírat se před realitou, protože své vlastní pocity vždy jen odstrkovalo, což jim později ztěžuje navazování intimních vztahů. Dítě si tuto roli vytvoří, když se snaží uniknout rodinnému dramatu. Nechce zhoršovat rodinnou dysfunkci, a tak se naučí být neviditelné. „Ztratí se“ v knihách, filmech a fantazii, což je způsob, jak zmizet. Dítě se také stává ztraceným, když přestane klást na rodiče jakékoli požadavky a přestane vyjadřovat své potřeby, protože nechce zhoršovat stres rodiny.
Jde roli změnit?
Toto jsou jen některé z mnoha rolí, které v rodině hrajeme. Tyto role nejsou statické a neměnné. Ve skutečnosti vlastně nejsou tak docela skutečné. Jsou to role v rámci systému, které na nás byly „uvaleny“ nebo je používáme jako mechanismy ke zvládání dysfunkce, ale nejsou tím, „kým“ jsme my.
Jakmile těmto rolím porozumíme a uvědomíme si své vzorce i vzorce naší rodiny, mohou se tyto role stát nástrojem k lepšímu pochopení našich životů a vztahů. Toužíte se z těchto rolí osvobodit? Nejlepší způsob, jak se udělat, představuje diferenciace, což znamená naučit se definovat sebe sama a svou identitu odděleně od své původní rodiny. Uvědomit si, že náš pocit sebe sama není omezen na ten, který vytvořila naše rodina.
Zdroj: innerchange.com, psychologytoday.com
