Předtím, než George Lucas zaujal filmové nadšence po celém světě, žil pro něco naprosto odlišného. Miloval rychlost, liboval si ve svobodné možnosti cestování a jen tak se s oblibou projížděl po Kalifornii. Hledal krásné dívky, ale také další milovníky závodů. Jeho láska k autům se mu ale mohla stát osudnou…
Už v mládí George jevil znaky pro budoucí kariéru filmového režiséra. S oblibou hltal televizní seriál Flash Gordon a neskrýval nadšení pro fotografování. Vše se změnilo až s jeho nástupem na střední školu. V padesátých letech totiž jeho život nabral jiné obrátky – zaujala ho rychlost a svoboda.
Špatný student zato slušný závodník
George svou lásku pro rychlost a nespoutanost začal rozvíjet v rámci rodinného ranče, kde se i celé dny proháněl na motorce. Stejně ale projevil větší zájem o auta, čehož si všiml jeho otec. Do rukou mladého George proto svěřil malé žluté Autobianchi Bianchina s dvouválcovým motorem. Otec věřil, že George autíčko využije na bezpečnou dopravu z jednoho bodu do druhého. Inu, trochu se spletl.
V momentě, kdy se Bianchina dostala Georgovi do rukou, začal na ni pracovat. Netrvalo to dlouho a z roztomilého auta se stala malá žlutá raketa se závodními pásy a nadupaným motorem. Není divu, že od té doby výrazně poutal pozornost policistů. Začal se také účastnit místních závodů a několik jich dokonce vyhrál.
Samozřejmě, že sen o kariéře závodníka měl i stinnou stránku. Přibývající úspěchy ve světě aut totiž rozhodně nepřinesly prospěch ve škole, který by si jeho otec přál. George byl jednoduše špatný student a táta měl strach, aby byl schopen převzít rodinný podnik. V tu dobu už ale George Lucas snil o tom, jak se stane profesionálním jezdcem a jednou pro vždy opustí Modesto.
Vážné zranění co změnilo chod událostí
Tři dny před ukončením střední školy přesněji 12. června 1962 se George vracel domů z knihovny. Chystal se na další nudné odpoledne strávené na rodinném ranči, kousek před ním však věci nabraly trochu jiný spád.
George zatočil doleva ke vjezdu, z protisměru se vyřítila Chevy Impala a pak už byl slyšet jen náraz. Bianchina odletěla několik metrů a začala se přetáčet jako hračka. Závodní pás se urval a George Lucas vyletěl z vozu na asfaltovou silnici. To bylo vteřiny před tím, než se jeho žlutá střela roztříštila o blízký strom.
Při převozu do nemocnice nemohl dýchat a kašlal krev. I proto strávil s mnohačetnými a pohmožděnými plícemi několik dní zíráním z nemocničního okna. Přemýšlel nad mnoha věcmi. Má jeho sen vůbec smysl? Jediná věc, kterou v životě chtěl, teď přinesla poprvé do jeho mysli pochybnosti. Přemýšlel nad nehodami, které se závodníkům stávají. Kdyby se závodní pás neuvolnil, nepřežil by. Rozhodl se svého snu vzdát.
Zpět k fotografování a vzhůru na filmovou školu
Závodění ale osmnáctiletého George nepřestalo fascinovat. V roli fotografa sledoval nejrůznější motoristické akce. Díky těmto zálibám se setkal s Haskellem Wexlerem, což už v tu dobu byl poměrně zkušený kinematograf. Haskell George přesvědčil, aby vyzkoušel filmovou školu v rámci University of Southern California. Právě tam nabrala kariéra později legendárního režiséra vítr do plachet.
Nejdříve se rozhodl zfilmovat své zážitky z Modesta, respektive jeho školní roky, které strávil za volantem v ulicích hledáním lásky a dobrodružství. Film American Graffiti zaznamenal v roce 1973 nemalý úspěch a posunul kariérně George o kus dál. V roce 1977 potom na plátna kin přivedl dílo, které výrazně ovlivnilo celý svět. Star Wars vycházely z adrenalinu, které jejich režisér zažíval při závodě.
Nehoda se na životě George Lucase projevila natolik, že se rozhodl zaměnit nebezpečné sedadlo řidiče za pohodlné sedadlo v kině. Myslíte, že udělal dobře?
