Měli jste někdy pocit, že se vám kvůli nečekaným překážkám nepodařilo dosáhnout cíle, který jste si tolik přáli? Napadlo vás někdy, že jste to možná byli vy sami, kdo vás „dostal“ do problémů? Pokud je odpověď ano, zažili jste „sebesabotáž“.
Co je to sebesabotáž?
Sebesabotáž zahrnuje činy, chování, způsoby myšlení a postoje, které nám vědomě či nevědomě brání v realizaci našich dlouhodobých cílů a snů. Jinými slovy, sami vedeme tichý boj proti sobě. Nietzsche kdysi řekl: „Největším nepřítelem, kterého můžete potkat, jste vždy vy sami.“
Tento citát zdůrazňuje, jak často jsme my sami hlavní překážkou naší pohody a sebenaplnění. Proč ale sabotujeme sami sebe? A proč, přestože máme vroucí touhu dosáhnout nějakého cíle, nakonec sami sobě bráníme do té míry, že se svého snažení vzdáme?
Jak poznat, že sabotujete sami sebe?
Ačkoli je sebesabotáž ve většině případů nevědomá, můžeme se snažit ji rozpoznat tím, že se zaměříme na své chování a postoje. Mezi nejčastější způsoby a příklady sebesabotáže patří:
- tendence dělat si neustále se vším starosti
- strach ze selhání
- neschopnost říci ne (druhým, ale i sobě)
- neustálé posuzování a/nebo kritizování sebe sama
- srovnávání sebe sama s ostatními, s jejich životy, s jejich úspěchy atd.
- sklon k perfekcionismu a ke kontrole všeho
- prokrastinace
- nedokončení toho, co člověk začal
- litování sebe sama
Všechny tyto postoje a způsoby jednání ukazují na snahu o sebesabotáž nebo na sklon k ní. Ale proč se to děje? A je možné s tím přestat?
Proč se sami sabotujeme?
Mezi základní příčiny patří bezpochyby naděje nebo iluze, že se tím člověk chrání před utrpením a potenciálně nebezpečnými situacemi. Kromě toho mají ti, kdo mají sklon k sebesabotáži, obvykle též:
- silný strach z neznámého a ze změn
- pocit nebo přesvědčení, že si nezaslouží nic víc než to, co už mají
- nízké sebevědomí a vnímání sebe sama
- sklon k úzkosti, kdy se člověk raději vzdá, než dosáhne svého cíle
- sklon vidět ve svém životě spíše negativní aspekty a neúspěchy než pozitivní věci
Sebedestrukce v lásce
Sebesabotáž se může projevovat nejen v práci a každodenních činnostech, ale také ve vztazích. Můžeme se přistihnout, že se divíme, proč nejsme schopni pokračovat ve zdravém vztahu, proč každý náš příběh končí špatně nebo má krátké trvání, jako by to byl druh odsouzení.
V takových případech je třeba provést sebeanalýzu. Sabotujeme své vztahy my sami? Možná si stěžujeme na svá sentimentální „selhání“, aniž bychom si uvědomovali, že jejich hlavní příčinou jsme my sami.
Existuje mnoho různých způsobů sabotování milostného života. Jsou lidé, kteří se stávají příliš majetnickými a kontrolujícími, protože mají strach z opuštění. A jsou i tací, kteří zaujímají vyhýbavý a odtažitý postoj, možná utíkají ze vztahu při prvních potížích nebo si neustále vytvářejí negativní myšlenky a předpovědi o budoucnosti vztahu.
Jak překonat sebesabotáž?
První věcí, kterou je třeba udělat, abychom odstranili svůj sklon k sebesabotáži, je přiznat si, že jedinou skutečnou překážku ve svém životě máme před sebou pokaždé, když se podíváme do zrcadla. Jedná se o akt hlubokého sebeuvědomění a upřímnosti vůči sobě samému, který je základem řešení tohoto problému.
Žádná ospravedlnění tedy nejsou přípustná. Tím, že se člověk naučí nahlížet do svého nitra, pochopí původ svého „nutkání překážet“ a může začít pracovat na jeho odstranění. A toho lze dosáhnout i tím, že se obrátíme na odborníka.
Dalším způsobem, jak přestat se sebesabotáží, je začít se na úspěch dívat jinýma očima, beze strachu a bez kladení přílišných očekávání na sebe sama. Nakonec je důležité si začít uvědomovat, jak krásný život žijete a mohli byste žít, jen kdybyste si v tom přestali bránit.
Zdroj: psychologytoday.com, mindtools.com, verywellmind.com
