Naše nejistota často pramení z nízkého sebevědomí, které nás nutí cítit se zranitelní tváří v tvář čemukoli. Od dětství jsme upozorňováni na mnoho věcí, například co je nejlepší jíst, jak se oblékat i jak se chovat. Už od útlého věku se snažíme pochopit, co nám dělá zle, co nás traumatizuje, ale nikdo nás neučí, abychom v životě vždy hledali jeho světlou stránku a lekci, díky níž můžeme růst.
Kde se bere naše nejistota?
Naše emoce nás blokují a nutí nás soustředit se jen na negativní věci, takže nám každá „banalita“, například zlomyslné hodnocení v práci či posměšky o naší postavě, přímo škodí. Mozek je navíc časem ještě posiluje. V důsledku toho můžeme být snadno nejistí v obyčejných věcech, jako je náš fyzický vzhled, hmotnost, profesní kariéra či osobní vztahy.
K překonání nejistoty bohužel nestačí jen chtít. Abychom změnili způsob, jakým jednáme sami se sebou i s druhými, je třeba odstranit vnitřní pravidla, která pramení z pocitu malého přijetí, ze strachu z toho, že nás nikdo nebude mít rád, a z emocionality, která tato „přikázání“ doprovází.
Nejistota je jako mince, která má dvě strany
Nízké sebevědomí vyvolává v mozku sociální úzkost, strach být středem pozornosti, dělat něco, co není v očích ostatních považováno za normální. Bát se chybovat není vždy špatné, ale tato vnitřní nejistota nás vede k tomu, že se bojíme zklamat sebe i ostatní.
Pocit nejistoty je na druhou stranu ale též přirozenou součástí života, pomáhá nám poznat svůj potenciál a vyzkoušet si své schopnosti. Nejistotu je tak možné vnímat i jako moment růstu.
Problémem je, že se tak neděje vždy. Někdy tato nejistota lidi blokuje a způsobuje, že se cítí neschopní. V tomto případě se aktivuje nevědomý, automatický a nedobrovolný dysfunkční vzorec, který člověku neumožňuje žít šťastný a klidný život. Jaké zdánlivě neškodné chyby způsobují problémy se sebevědomím?
Přikládáme přílišnou důležitost úsudku druhých
Myslíme si, že když nás ostatní ocení, zlepšíme si sebevědomí. Máme sklon si myslet, že když budeme pečovat o svůj zevnějšek, například o oblečení nebo jiné vnější detaily, naše sebevědomí se zvýší. To je chyba, protože tento přístup se může obrátit proti nám, neboť hodnocení druhých se stává základem našeho sebevědomí, a to nás oslabuje.
Ve skutečnosti jen hledáme uznání u lidí, se kterými přicházíme do styku. Pokud naše sebeúcta závisí na tom, co o nás říkají druzí, je to chyba. Vždycky totiž budeme závislí na názorech ostatních, což nás ovlivní ve všech aspektech našeho života.
Jak si uvědomíme, že děláme tuto chybu? Když to, co si o nás myslí ostatní, ovlivňuje naši náladu. Když děláme určitá rozhodnutí jen proto, abychom se vyhnuli konfliktu s druhými. Když věříme v to, co děláme, jen proto, že v to věří ostatní.
Měříme se pouze na základě našich výsledků
Proč je chyba zakládat svou hodnotu na výsledcích? Výsledky, kterých dosahujeme, závisí na měřítku, kterým je poměřujeme, výhra a prohra jsou poměrně relativní pojmy. Možná dnes nedosáhneme cíle, ale to neznamená, že ho nedosáhneme nikdy.
Porážky jsou nejlepšími momenty, kdy se můžeme učit, zlepšovat a následně dosáhnout svých cílů. Je zřejmé, že pokud každou porážku prožíváme tak, že ztrácíme důvěru ve své schopnosti, stáváme se sami sobě největšími nepřáteli. Naše výsledky jsou podmíněny mnoha faktory, které nemůžeme ovlivnit, takže nikdy nejsou autentickým vyjádřením naší hodnoty.
Jak si uvědomit, zda děláme tuto chybu? Na základě svých úspěchů o sobě máme buď dobré, nebo špatné mínění. Vyhýbáme se mluvení o porážkách, pokud můžeme, skrýváme je. Všem se chlubíme svými úspěchy. Sebevědomí máme, jen když dosáhneme dobrých výsledků, jinak si myslíme, že jsme neúspěšní.
Neustále se srovnáváme s ostatními
Všichni máme do určité míry zlozvyk porovnávat se s lidmi kolem nás. Srovnávání nás vede k tomu, abychom posoudili, zda jsme horší než někdo jiný. Srovnání je založeno především na výsledcích. Nemáme žádné jiné prvky, o které bychom se mohli opřít. Porovnáme tedy, co jste udělali my, s tím, co udělali ostatní, a vyhodnotíme, kdo je lepší.
Srovnání je ale pouze povrchní úsudek, který nebere v úvahu mnoho proměnných, které nevidíme. Naše zkušenosti, emoce, volby, pocity a mnoho dalšího nepřichází v úvahu. Srovnávání je navíc vždy založeno na úsudku druhých. Kdo rozhodl, co je v určité situaci nejlepší? Jak můžeme určit, zda jsme lepší než ostatní?
Jak poznat, že děláme tuto chybu? Když svou životní cestu porovnáváme s cestou lidí, kteří jsou nám podobní věkem, kulturou, vzděláním, ekonomickou úrovní a podobně. Když se ve snaze cítit se lépe srovnáváme s těmi, kteří si vedli hůře.
Zaměřujeme se na problémy a nedostatky
Sebeúcta je ovlivněna tím, jak se díváme na to, kdo jsme, a na své schopnosti. Závažnou chybou je, že když o sobě přemýšlíme vždy negativně. Častěji přemýšlíme o chybách, kterých jsme se dopustili, než o úspěších, kterých jsme dosáhli. Víme, v čem selháváme, ale nejsme si vědomi toho, v čem vynikáme. Myslíme hlavně na to, co nám chybí.
Jak zjistit, zda děláme tuto chybu? Často mluvíme o svých problémech, potížích nebo o tom, co nám chybí a co bychom chtěli, ale nemáme. Často si stěžujeme.
Omlouváme se příliš rychle a příliš často
Omlouvám se, že jsem vás obtěžoval. Promiňte, doufám, že jsem neudělal chybu. To jsou jen dva příklady vět, které mnoho z nás vypouští z úst každý den. Omlouváme se, i když to není oprávněné a smysluplné. Proč se stále omlouvat? Udělali jsme něco špatně? Ve většině případů neudělali.
Zdroj: psicologodinunzio.com, positivepsychology.com
