Naučit se méně soudit je prvním krokem ke šťastnějšímu a méně stresujícímu životu. Vnucování přísné autority sobě i všem kolem může být překvapivě škodlivé. Nejenže tím kolem sebe vytváříme „spálenou zemi“, ale také to snižuje pravděpodobnost, že si budeme život užívat.
Co znamená posuzovat?
Hodnocení, sebe sama i druhých, je zvyk, který nám často vštěpuje společenský kontext, v němž žijeme, a my si ho osvojujeme, jako by to bylo naše přirozené právo. Je to ale skutečně tak? Soudit svým způsobem znamená stavět se na „piedestal“ a vysvětlovat druhým, jak mají žít svůj život.
Zamysleli jste se někdy nad tím, kolikrát za den se zastavíte, abyste posoudili nějaké chování, situaci, aspekt nebo událost? Nejste sami, více či méně dobrovolně to děláme všichni.
Méně soudit a lépe žít
Od prvního okamžiku, kdy se s někým setkáme, ho pozorujeme a na základě tohoto pozorování si vytváříme svévolný úsudek o tom, „koho“ máme před sebou. Co to má dnes na sobě za oblečení? Proč se dnes ráno nesprchoval? Byl to on, koho můj kamarád viděl včera s milenkou?
Ještě horší je to na sociálních sítích. Rádi se díváme na příspěvky na Instagramu a bez zábran posuzujeme lidi, kteří se nám z nějakého důvodu nelíbí. Jaké nosí účesy? Kolik peněz utrácejí? Jak to, že nepřibírá na váze, když si každé ráno dopřává tak velkou snídani?
To jsou jen některé z nekonečných soudů, které s brutální lehkostí „rozdáváme“ všem kolem nás. Tyto soudy ale do značné míry negativně ovlivňují kvalitu našeho vlastního života. Existuje totiž jen jedna otázka – koho to zajímá?
Proč máme neustále tendenci někoho nebo něco hodnotit?
Na teoretické úrovni je posuzování kognitivní dovednost, která nám umožňuje hodnotit lidi, situace a vztahy na základě toho, co můžeme pozorovat, nebo na základě více či méně nepřímých důkazů. V ideálním světě nám úsudek určitým způsobem pomáhá oddělit lidi, kteří jsou potenciálně nebezpeční pro náš život. Dává nám možnost vybrat si.
Tato schopnost je ale užitečná pouze tehdy, pokud ji nepoužíváme jako „zbraň hromadného ničení“ nebo jako prostředek k tomu, abychom se cítili lepší než ostatní. Ti, kdo příliš a bez zábran soudí, nejsou nikdy šťastní lidé. Ti, kteří jsou šťastní, se naopak obvykle příliš nestarají o to, co si myslí a co dělají druzí.
Jak se naučit méně soudit?
Změna způsobu, jakým se rozhodujeme chovat k druhým, je prvním krokem k tomu, abychom se naučili méně soudit a stali se pozitivními lidmi. Odpojení mentálních mechanismů, které nás vedou k odsuzování, vyžaduje určitou práci na „kalibraci“ našich vlastních myšlenek.
Pokaždé, když se přistihnete, že někoho tvrdě odsuzujete, zkuste si to v duchu přehrát. Důležité je nesnažit se hned vyvozovat ukvapené závěry a negativní soudy. Naučit se empatii znamená pochopit motivace, které za daným chováním stojí.
Uvědomění si vlastních kognitivních předsudků a předpojatosti nám navíc pomůže vést život méně posedlý tím, co dělají ostatní.
Zdroj: donnamoderna.com, starbene.it
