Klaustrofobií podle nejnovějších studií trpí sedm až dvanáct procent světové populace. Jak si ji představit? Je to iracionální strach z uzavřených či jinak omezených prostor, který se v závislosti na své intenzitě projevuje pocity nejistoty i záchvaty paniky.
Proč klaustrofobie?
Jako první tuto fobii u jednoho ze svých pacientů identifikoval italský psychiatr Antigono Raggi v roce 1870. Původně poruchu nazval „klitrofobie“ podle řeckého slova kleithron, které se vykládá jako mříž, která zamyká dveře.
V roce 1879 ji na klaustrofobii přejmenoval francouzský lékař Benjamin Ball, který se inspiroval latinským termínem claustrum, což znamená uzavřený prostor.
Původ strachu
Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi rozšířenou poruchu, která vzniká již v raném věku, mnozí psychologové se domnívají, že jde o pozůstatek evolučního mechanismu přežití.
V roce 1993 kanadští vědci Stanley Rachman a Steven Taylor definovali „hlavní složku“ klaustrofobie jako strach z udušení, na který bezprostředně navazuje strach z uvěznění. Projevovala se hlavně u těch, kteří trpěli zvýšenou úzkostnou reakcí, přičemž kanadští vědci si uvědomili, že ji často vyvolává děsivý zážitek.
To potvrdil i případ, který v roce 1963 analyzoval německý psycholog Andreas Ploeger, jenž sledoval zážitky deseti mužů, kteří byli dva týdny uvězněni v zavaleném dole v Lengede. Psycholog v roce 1974 uvedl, že u šesti z nich se následně vyvinula fobie z uzavřených prostor.
Rozmanité projevy
K typickým místům, které klaustrofobii vyvolávají, patří především výtah, letadlo, vlak, jeskyně a další malé místnosti. Problémem může být i vyšetření magnetickou rezonancí nebo uvíznutí v dopravní zácpě.
Obecnými příznaky jsou úzkost a záchvaty paniky. Konkrétně se během klaustrofobického záchvatu může vyskytnout až pět různých druhů příznaků.
- Fyzické reakce – strach ze stísněných prostor může vyvolat skutečné fyzické reakce, od pocení po svírání na hrudi, od třesu po potíže s dýcháním, od točení hlavy po závratě.
- Strach ze ztráty kontroly – v situacích, kterých se obávají, zažívají osoby trpící klaustrofobií pocit ztráty kontroly.
- Stav nekontrolovatelné úzkosti – strach z malých prostor je často spojen s nekontrolovatelnou úzkostí, která může někdy vést až k pocitu panického záchvatu.
- Potřeba dostat se z dané situace – první myšlenkou člověka trpícího klaustrofobií je touha uniknout ze situace, která tento strach vyvolává.
- Strach ze smrti – při vystavení situaci, která vyvolává klaustrofobii, je jedním z charakteristických příznaků také bezprostřední pocit, že zemřete.
Existuje léčba?
K léčbě klaustrofobie se používá zejména psychoterapie. Mezi nejčastěji používané techniky patří kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá naučit se zvládat a kontrolovat negativní myšlenky, které se objevují v situacích vyvolávajících klaustrofobii. V závažnějších případech se mohou podávat též léky proti úzkosti.
Zdroj: ncbi.nlm.nih.gov, betterhealth.vic.gov.au, healthline.com
