Mezi anglickými termíny, které se v posledních letech používají k označení stavů úzkosti nebo duševní nepohody, se objevuje i FOFO. Je to zkratka pro „fear of finding out“ neboli strach ze zjištění, poznání či odhalení. Zjednodušeně řečeno jde o jakýsi psychologický blok, který vede k tomu, že se člověk neptá na určitý potenciální problém ze strachu, jaké by to mohlo mít následky.
Strach z poznání
Termín FOFO se původně používal v oblasti medicíny a označoval strach z absolvování prohlídek a vyšetření. Obecně se uvádí, že až třetina důvodů, které lidé uvádějí jako příčinu vyhýbání se návštěvě lékaře, není „praktická“, ale většinou psychologická. Právě tyto důvody pak autoři souhrnně označili jako „strach ze zjištění“ neboli FOFO.
Následně se termín rozšířil i na další oblasti. Tento typ úzkosti tak může ovlivňovat i vztahovou, pracovní či ekonomickou sféru, což vede k tomu, že lidé, kteří jím trpí, se vyhýbají situacím, v nichž by se mohli dozvědět něco, čeho se bojí. Tím ale též zanedbávají některé důležité aspekty svého života.
Touha mít vše pod kontrolou
Obecně se strach z poznání shoduje se strachem z toho, co člověk neví, a nad čím proto nemůže mít kontrolu. Naše tendence chtít mít pod kontrolou i události, které na nás a našem jednání nezávisí, ve skutečnosti často souvisí s úzkostí.
Konkrétně u kořenů tohoto stavu je strach z řešení situace, která by nás mohla převálcovat a kterou se necítíme schopni zvládnout, a to jak prakticky, tak psychicky. Je to proto, že často přeceňujeme důsledky, které by daná událost mohla mít.
Jak poznat, že vy nebo vaši blízcí trpí FOFO?
Osoby trpící tímto strachem mají tendenci projevovat se typickým chováním, které je doprovázeno zvláštním psychickým stavem úzkosti. Obvykle se uplatňuje vyhýbavé chování, to znamená, že se člověk vyhýbá těm situacím, které vedou k získání informací, jež jsou vnímány jako „děsivé“.
To je doprovázeno stavem úzkosti vyvolaným strachem z odhalení něčeho, co může být nejen klinická diagnóza, ale třeba i pouze názor jiného člověka na ně samé.
Když strach ovlivňuje kvalitu našeho života
Důležité je však zdůraznit, že příznaky úzkosti nejsou vždy patologické. Problém nastává, když se tento strach z vědění promění ve skutečný blok, který má negativní dopad na náš každodenní život. Tato blokáda může být příznakem generalizované úzkostné poruchy, když omezuje rozsah našeho jednání.
Pokud dojdeme tak daleko, že přestaneme chodit k lékaři ze strachu z toho, že se dozvíme nějakou diagnózu, nebo přestaneme chodit do společnosti ze strachu, že zjistíme, jaký na nás má někdo názor, znamená to, že jsme obětí úzkosti, která ovlivňuje kvalitu našeho života, a pak je dobré zasáhnout.
Lidé, kteří trpí FOFO, ve skutečnosti riskují, že se ocitnou v začarovaném kruhu, z něhož bude stále obtížnější uniknout. Ti, kteří jsou obětí této blokády, se vyhýbají určitým situacím, aby se necítili špatně, ale nakonec se cítí ještě hůře.
Pozor na záměnu
Zároveň je třeba též rozlišovat mezi krátkodobým a dlouhodobým vyhýbáním. Každému se může stát, že se krátkodobě vyhýbá situacím, které vyvolávají nepříjemné pocity. Dlouhodobé pokračování v odkládání nebo vyhýbání se však nejenže omezuje naše pole působnosti, ale také vede k tomu, že už nejsme schopni tolerovat určité emoce, že stále více podléháme emocionálním důsledkům.
Z dlouhodobého hlediska nás nevyrovnání se s určitými situacemi a našimi emocemi činí stále křehčími. Nemluvě o tom, že se určitým situacím často vyhýbáme, protože je zveličujeme, „děláme z komára velblouda“. A přitom tváří v tvář jim zjišťujeme, že ve skutečnosti jsou jejich důsledky mnohem snesitelnější, než jsme si mysleli.
Jak překonat FOFO?
Prvním krokem je samozřejmě uvědomit si, že jsme obětí tohoto psychologického bloku. Co můžeme následně udělat, abychom se z něj dostali? Záleží na individuálních podmínkách. Přímá konfrontace se situací obvykle může pomoci blok překonat.
Neznamená to však, že najednou člověk přestane pociťovat veškerou úzkost. Úzkostnou blokádu je často velmi těžké překonat a vyžaduje to značné množství času. Obvykle je tak lepší začít tím, že se úzkost naučíme tolerovat. Zvládnout to sami může být obtížné, pomoc může přinést psychoterapie.
Nesmíme též zapomínat, že tendence vyhýbat se určitým situacím pramení z neurologického procesu aktivace oblastí strachu, které nás jako určitý druh reflexu vzdalují od toho, co nás děsí. Je to jako mechanismus přežití, v tomto případě nefunkční.
Psychoterapie může člověku pomoci identifikovat tento typ blokády, zarámovat ji ve vztahu k jeho vlastnímu životu a fungování. Existují techniky, které jsou u úzkostných poruch velmi účinné. Jedná se o expoziční techniky, které spočívají ve vědomém vystavení se obávanému podnětu, aby se člověk naučil, jak se s ním vyrovnat.
Zdroj: inc.com, psychcentral.com
