Rozmanité neúspěchy a selhání často zraňují naše ego a narušují naše očekávání. To je jedním z důvodů, proč je často popíráme, odmítáme nebo ignorujeme. Poučení z neúspěchu je důležité, ale neděje se samo od sebe. Je to dovednost, kterou je třeba se naučit a procvičovat, což vyžaduje úsilí.
Teorie versus realita
Také často slýcháte, že neúspěch poskytuje příležitost k učení? Na jednu stranu je samozřejmě intuitivně přitažlivé předpokládat, že využijeme naše zkušenosti s neúspěchem jako prostředek ke zlepšení. Je pravda, že pochopení toho, proč jsme neuspěli, nám může pomoci vyvarovat se stejných chyb, a zvýšit tak šance na budoucí úspěch.
Přesto, pokud jde o lidskou psychologii, věci často nejsou takové, jaké se zdají. Lidské chování se často vymyká jednoduché intuici. A tak je tomu i v případě učení se z neúspěchu.
Nedávná studie totiž potvrdila, že většina lidí je velmi „odolná“ vůči učení se ze svých neúspěchů, a když už se tak stane, často se učí špatné věci. Autoři tvrdí, že naše potíže „dobře se poučit z neúspěchu“ mají dva hlavní důvody.
Neúspěch versus dobrý pocit ze sebe sama
První z nich je emocionální. Investujeme do toho, abychom ze sebe měli dobrý pocit. Neúspěch je s tímto cílem neslučitelný, a proto ho často odmítáme nebo ignorujeme. Uvažovat o neúspěchu je těžké, protože neúspěch je ohrožující zkušenost.
Když totiž neúspěch ohrožuje pocit vlastní hodnoty, mohou lidé ve snaze o jeho zachování reagovat způsobem, který podkopává nejen jejich učení, ale také jejich duševní a fyzické zdraví.
Ačkoli se tedy lidé mohou chtít z neúspěchu poučit, často u nich vítězí konkurenční cíl – mít ze sebe dobrý pocit. Touha vidět se jako kompetentní člověk je silnou motivační silou, když tento cíl zvítězí, lidé se od neúspěchu odpoutají.
Neúspěch versus naše očekávání
Druhý důvod je kognitivní. Máme tendenci vyhledávat informace, které souhlasí s našimi přesvědčeními a očekáváními, a neradi slyšíme informace, které jsou s nimi v rozporu. Většina lidí věří, že uspěje, když se pustí do nějakého projektu. Neúspěch ale toto přesvědčení porušuje, a proto je pravděpodobné, že bude ignorován nebo odmítnut.
Nikdo se nezaměřuje na neúspěch. Lidé téměř nikdy neočekávají, že selžou. To kognitivně ztěžuje učení se z neúspěchu, máme tendenci přehlížet rozporuplné nebo neočekávané informace. Neúspěch navíc často chápeme tak, že nám chybí schopnosti nebo kontrola. Takový závěr vede ke snížení motivace, odhodlání i snížení šancí na budoucí úspěch.
Kromě toho je poučení z neúspěchu často náročnějším kognitivním úkolem než poučení z úspěchu. Aby byl neúspěch poučný, musí lidé odvodit, co je nesprávná odpověď učí o správné odpovědi. To vyžaduje mentální úsilí.
Daň za neschopnost poučit se z neúspěchu
Naše neochota učit se z neúspěchu si vybírá vysokou cenu v podobě ztracených informací a příležitostí. Informace o neúspěchu, pokud jsou správně interpretovány, mohou poskytnout zásadní vodítko pro naše pokusy o úspěch.
Informace o neúspěchu se kvalitativně liší od informací o úspěchu. Obrazně řečeno můžeme říci, že všechny úspěchy jsou si podobné, ale každý neúspěch je jedinečný. Všichni úspěšní ostrostřelci se trefí do terče. Ale jeden neúspěšný ostrostřelec se mohl trefit příliš vlevo, zatímco druhý se mohl trefit příliš vysoko nad cíl. Z každého z nich se lze poučit o něčem jedinečném.
Neúspěch je navíc poučný zejména tehdy, když je vzácný. Když je naším cílem minimalizovat chyby, je chyba vysoce informativní. Lékař, který provede stejnou operaci úspěšně 99krát ze 100, může mít větší prospěch ze studia jedné nepovedené operace než ze studia devadesáti devíti úspěšných operací.
Správná cesta aneb jak se poučit
Vyplatí se nám tedy věnovat se neúspěchu a náležitě se z něj poučit. Jak to ale udělat, když máme na mysli neodmyslitelné emocionální a kognitivní bariéry? Existuje několik strategií. Emocionální bariéry ega lze překonat, pokud z neúspěchu odstraníme ego.
Toho lze dosáhnout například tím, že se budeme snažit poučit z neúspěchů druhých, do kterých nejsme emocionálně zapojeni. Případně můžeme pracovat na posílení svého ega, aby bylo schopno odolat emocionálnímu dopadu uznání neúspěchu.
K překonání kognitivních bariér se doporučuje snížení kognitivní zátěže. Je pro nás snazší uvažovat o neúspěchu, pokud někdo udělá část těžké kognitivní zátěže za nás tím, že zdůrazní hodnotu informací souvisejících s neúspěchem nebo nám poskytne opravné informace.
Přerámování problému může také pomoci odstranit naši nechuť k učení se z neúspěchu. Pokud je cílem zkušenosti spíše učení než úspěch, pak je neúspěch příležitostí k učení, a tedy v souladu s cílem.
Zdroj: hbr.org, business.com, journals.sagepub.com
